EnglishFacebookTwitter
Newsletter Mobilní verze

Oddělení hudebních nástrojů

Adresa: Praha 1, Karmelitská 2
Vedoucí: Mgr. Gadaleta Emanuele, Dr.
E-mail: emanuele_gadaleta@nm.cz
Tel.: 257 257 712

Hudební nástroje sbíralo Národní muzeum již od počátku své existence. Po celé devatenácté století bylo shromažďování víceméně nahodilé, ale přesto již z té doby můžeme zaznamenat několik významných přírůstků, jež tvoří základ sbírek dodnes.

Harfa pedálová (dvouzářezová) Alois Červenka, Praha, kolem roku 1900

Harfa pedálová (dvouzářezová) Alois Červenka, Praha, kolem roku 1900

Tak například již kolem roku 1820 odevzdal do muzea tři cenné dechové nástroje jindřichohradecký gymnazijní profesor Antonín Liška, který ve stejné době zajistil pro Národní muzeum také soubor unikátních vzdušnicových šalmají a pumortů tzv. rožmberské kapely, i když tyto nástroje byly převezeny do Prahy až daleko později, v roce 1862. Roku 1869 daroval muzeu kostěnou renesanční flétnu proslulý královéhradecký nástrojař Václav František Červený, a i některé další nástroje jsou ve sbírkách již více než sto let.

V roce 1882 odkázal Národnímu muzeu svou sbírku kyšperský děkan Antonín Buchtel a s ní přibyly do muzea zejména některé pozoruhodné smyčcové a drnkací nástroje. V roce 1914 získalo muzeum kolekci zbirožského advokáta JUDr. Jana Pohla s řadou nástrojů dechových. Zcela mimořádné postavení zaujímá sbírka Ondřeje Horníka, regenschoriho v pražském Karlíně, s nástroji smyčcovými, dechovými i klávesovými. Více než 170 hudebních nástrojů čítá dar Josefa Šedivy, českého nástrojaře působícího v Oděse. Mezi nimi je řada jeho vlastních vynálezů včetně charakteristického Šedifonu, žesťového nátrubkového nástroje se dvěma ozvučníky.

Další výrazné přírůstky se datují do doby po druhé světové válce, kdy vzniklo samostatné hudební oddělení Národního muzea a sbírky sdílely společný osud s materiály dnešního hudebně-historického oddělení. Tak např. v roce 1950 přišla do muzea velká sbírka houslaře K. B. Dvořáka a brzy také některé klášterní a zámecké fondy jako depozitum tehdejší Národní kulturní komise. Některé z nich byly v devadesátých letech 20. století vráceny původním majitelům, jiné, jako např. cennou sbírku strahovskou či břevnovskou, ponechaly kláštery ve správě muzea jako dlouhodobou zápůjčku.

Sbírka hudebních nástrojů v Národním muzeu - Českém muzeu hudby čítá nyní kolem 2800 kusů nástrojů všech organologických tříd a skupin, tedy množství strunných nástrojů smyčcových, drnkacích i úderných, dechové a vzduchové nástroje dřevěné i žesťové a vícehlasé, nástroje blanozvučné i samozvučné i nástroje mechanické. Některé z nich jsou vystaveny v mimopražských expozicích: historické klavíry v zámeckém konventu ve Žďáru nad Sázavou, mechanické na zámku v Hořovicích, nástroje lidové hudby v Národním ústavu lidové hudby ve Strážnici, nepočítaje drobnější expozice pro Pražskou informační službu, v klášteře v Nové Říši, na zámku v Benátkách nad Jizerou a jinde.

Expozice

Přesně po padesáti letech byla otevřena historicky druhá pražská expozice hudebních nástrojů Národního muzea v komplexním pojednání s materiály listinnými, notovými i ikonografickými, nazvaná "Člověk - nástroj - hudba", a to v nově upravené budově bývalého kláštera a kostela sv. Maří Magdaleny v Karmelitské ulici na Malé Straně. V sedmnácti zastaveních projde návštěvník sály s nástroji moderní populární hudby, shlédne výsledky úsilí o nové možnosti hudby v salónku Aloise Háby, potěší se pohledem na historické klavichordy, cembala i kladívkové klavíry z 18. - 20. století, kde samozřejmě nechybí např. klavír mladého Bedřicha Smetany nebo křídlo, na něž v Praze koncertoval Ferenc Liszt. Uvidí barokní varhanní pozitivy i přenosný portativ, jakož i ranou a vyspělou fázi harmonia.

Když se přejde do druhého traktu budovy, lze uvidět ve dvou bočních sálech naše skvosty renesančního a raně barokního nástrojařství včetně proslulé "rožmberské kapely", v průčelních sálech s výhledem na Pražský hrad pak cenné housle světových mistrů včele s unikátní prací Nikoly Amatiho, dále barokní loutny a kytary, jakož i výběr z nástrojů pražského mistra Tomáše Ondřeje Hulínského. Rohový sál představuje v kostce činnost pražských a českých houslařů od Eberleho, Hellmera, Strnada, Kulíka, Sitta, Homolky a dalších až po Vitáčka, Metelku či Vávru. Vystavujeme zde i výběr z bohaté kolekce viol d` amour a viol kolenních - da gamba.

Další prostory jsou věnovány harfám: lidovým - diatonickým a háčkovým, jakož i pedálovým, mezi nimiž jistě zaujme nástroj zn. Erard z rodiny Františka Palackého. Sál dřevěných dechových nástrojů ukazuje šíři a pestrost této produkce od baroka až do 20. století, včetně několika prací domácích nástrojařů z doby Bachovy a z doby Mozartovy. V dalším sále lze shlédnout vitriny význačných žesťových nástrojařů V. F. Červeného a Josefa Šedivy, jakož i barokní trompety a pozouny norimberské i domácí produkce. Zajímavé jsou i nástroje bicí a samozvučné, kde lze spatřit skleněné harmoniky či terpodion, dále nástroje lidové hudby včetně vzácných dud, lidových houslí či šofarů a konečně poslední malý sál s ukázkami mechanických hudebních nástrojů, od flétnových hodin či proslulé harpanety až po kolovrátky nebo orchestrion.

 

Zpět na Oddělení Českého muzea hudby


RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Gadgets       Webové stránky: NETservis s.r.o.     Zřizovatel: Zřizovatel