Výstavy Historického muzea

Výstava (15.6.2006-18.1.2009)

CO SE SKRÝVÁ POD POZLÁTKEM?

Muzejní palác volá po rekonstrukci!

KONÁNÍ VÝSTAVY BYLO PRODLOUŽENO. Neorenesanční palác Národního muzea je již 115 let skvělou a monumentální architektonickou korunou Václavského náměstí. Za ta léta byl již mnohokrát důstojnou kulisou i němým svědkem mnoha významných událostí, které zasáhly do chodu českých dějin. Bohužel je dnes také nepochybně nejzanedbanější budovou Václavského náměstí. Závady, které nebylo dlouho pro efektní lesk mramorů a zlata vidět, už vystupují příliš zjevně na povrch, takže je nelze dále přehlížet. Stejně jako budovy Národního divadla, Rudolfina či Obecního domu se musí i obrovský palác Národního muzea podrobit nezbytné generální rekonstrukci. Budova, dokončená roku 1891, byla během své dlouhé historie několikrát velmi vážně poškozena. V květnu 1945 byl leteckou bombou svrženou z německého bombardéru zčásti zbořen její střední trakt. V srpnu 1968 byla střelbou sovětských vojáků závažně poničena její přední fasáda. Projektily poškodily i ředitelnu, zasedací síň, výstavní sály a depozitáře. V roce 1978 se v důsledku překotné a bezohledné ražby tunelů pro metro utrhlo levé přední nároží paláce. Nebezpečné trhliny tehdy narušily zdivo od základů až po střechu. Od roku 1978 svírá budovu ze dvou stran rušná severojižní magistrála, která muzeum permanentně poškozuje tektonicky, klimaticky, komunikačně i esteticky.
Muzejní palác prodělal v minulosti několik nezbytných oprav, které sice zahladily nejvýraznější poškození, ale nikdy nedokázaly uvést budovu do zcela vyhovujícího stavu. Palác nadto trpí už od 2. světové války kvůli chronicky nízkému rozpočtu Národního muzea nedostatečnou průběžnou údržbou. Tyto sdružené faktory vedly už před více než třemi desítkami let k přesvědčení o nezbytnosti jeho rozsáhlé celkové opravy. Odkazy na „blížící se generální rekonstrukci“ bývaly pak bohužel v dalších letech běžnými výmluvami, jež měly zastřít zanedbávanou údržbu a bránily případným závažnějším opravám. Současný stav je již dlouho alarmující a mnohde hrozí havárií. Nebezpečí spočívá zejména v tom, že mohou každým dnem přestat fungovat inženýrské sítě (zejména vodovody, odpady, topení a elektrické rozvody) a že se mohou zřítit kamenné části říms, balustrád či soch na okolní chodníky. Tato rizika ohrožují sbírky, zaměstnance i návštěvníky. Právě z bezpečnostních důvodů jsme museli v květnu 2006 přikročit k preventivnímu sejmutí sousoší chlapeckých Géniů nesoucích zlacenou svatováclavskou korunu, které se nacházelo nad návštěvnicky exponovaným prostorem hlavního vchodu do budovy a bylo v havarijním stavu. Dnes je dílo sochaře Antonína Poppa uloženo na nádvoří muzea a je připravováno k restaurování. Kromě uvedených rizik má budova spoustu „běžných závad“, méně nebezpečných, ale přesto vážných. Jde např. o praskající břidlicové tašky na střechách, o opadávající vnější omítky, chatrná okna či zastaralý, špatný a nehospodárný způsob vytápění. Budova tak už dlouho nevyhovuje ani zcela základním muzejním požadavkům. Např. výstavní sály bez klimatizace neumožňují vystavovat sbírkové předměty z citlivějších materiálů.
Generální rekonstrukce budovy včetně restaurování její umělecké výzdoby a obnovy jejích uměleckořemeslných doplňků bude nesmírně obtížným úkolem a vyžádá si podle aktuálních propočtů mimořádnou státní dotaci ve výši asi 4,5 miliardy Kč.
S generální rekonstrukcí je nerozlučně spjat problém, který je mnohdy podceňován. Muzejní palác byl již brzy po svém zpřístupnění zcela zaplněný sbírkami a dnes je jimi doslova přecpaný. Jako depozitáře slouží už řadu let i některé původní výstavní sály, místnosti i chodby jsou plné mobiliáře. Jde o nutnost přeplněnou budovu včas před rekonstrukcí uprázdnit, čili přestěhovat do náhradních prostor statisíce či miliony sbírkových předmětů, dále veškerou dokumentaci k nim, knihovny a kompletní vybavení pracoven. Přitom bude nezbytné zajistit takové podmínky, aby sbírky nebyly stěhováním ohroženy a aby nedošlo k závažnějšímu narušení životních funkcí muzea. Bohužel bez této přípravné fáze, která může být organizačně, časově, ale možná i finančně srovnatelná s vlastní rekonstrukcí budovy, nemůže k opravě paláce dojít. V této souvislosti bychom rádi zmínili náš zájem o využití vedlejší budovy bývalého Federálního shromáždění. Budova by Národnímu muzeu sloužila především jako expoziční prostor se zaměřením na mimoevropské sbírky, umožnila by z hlavní budovy vystěhovat některá odborná oddělení a administrativní provozy a tak uvolnila další výstavní prostory i v historické budově. Vzniklo by tak muzeum světového formátu. Někdy prezentované teze o proměně této budovy na depozitář jsou naprosto zavádějící.
Důležitý je i další aspekt připravované rekonstrukce. Jde o nutnost obhájit a udržet během generální rekonstrukce vysokou profesionalitu práce všech řemeslníků a restaurátorů, kteří se na obnově budou podílet. Varovným mementem je špatně provedená rekonstrukce muzejní rampy, jež proběhla relativně nedávno (1993–1994). Již po 12 letech jsou zjevné technologické závady, jež bude nutno napravit (výměna dělených madel balustrád za madla původních délek, náhrada popraskaných kuželek atd.). Připravovaná generální oprava by měla proběhnout v takové kvalitě, aby rekonstruované části vydržely minimálně tak dlouho, jako části originální – tedy alespoň jedno století. Hlavním exponátem nevelké výstavy je rozměrný sádrový model muzejní budovy, pocházející z dob její stavby. Doplňuje ho atraktivní kovový model hlavní kopule, poskytující i pohled do komplikované vnitřní konstrukce. V kontrastu s těmito exponáty z konce 19. století jsou všechny ostatní předměty, jež dokládají současný špatný stav paláce. Vystaveny jsou poškozené, dosud nerestaurované či neopravené kusy odlomené z architektonických článků či ze sochařské výzdoby, zlacené dekorace z měděného plechu stržené ze střech větrem, rozpadající se kusy břidlice z krytiny, zničená okna, demontovaná původní kování atd. Tyto trojrozměrné exponáty jsou doprovázeny zvětšenými fotografiemi, které dokumentují nejvíce poškozená místa paláce. Výstava by měla přispět k větší informovanosti veřejnosti o těchto připravovaných záměrech Národního muzea a měla by zapůsobit na všechny odpovědné lidi v naší republice, tak aby započatý legislativní i exekutivní proces byl dotažen do konec a rekonstrukce, respektive její přípravná fáze, mohla začít co nejdříve. Autor libreta a scénáře, komisař výstavy: PhDr. Lubomír Sršeň a Bc. Karel Ksandr Autor fotografií: Jan Rendek Architektonické a výtvarné řešení: Jan Michálek Realizace: Odd. výstav a údržby expozic NM Kontakt: PhDr. Lubomír Sršeň, kurátor Oddělení starších českých dějin, tel. 224 497355

12.7.2006 došlo ke zřícení části fasády a sochařské na shodiště před vchodem do Národního muzea. Více informací naleznete ZDE.
Havarijní stav budovy Národního muzea je dokumentován také v prezentaci "Chátrající tradice", kterou naleznete ZDE.
Informace pro návštěvníky Národního muzea