Portae Vitae Josefa Hlávky – stoletý odkaz mecenáše - Národní muzeum
EnglishFacebookTwitter

Výstavy Historického muzea

Výstava (11.3.2008-24.8.2008)

Portae Vitae Josefa Hlávky – stoletý odkaz mecenáše

výstava v Lobkovickém paláci na Pražském hradě

Prostor: Lobkovický palác - výstavní prostor Národního muzea v Lobkovickém paláci, Jiřská 3, Praha 1 ( v areálu Pražského hradu)

KONÁNÍ VÝSTAVY BYLO PRODLOUŽENO DO 24.8.2008. Národní muzeum v roce, kdy si připomíná 190. výročí svého vzniku, připravilo při příležitosti stého výročí úmrtí Josefa Hlávky spolu s Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových průřezovou výstavu o této přední osobnosti české vědy, vzdělanosti a umění. Výstava nazvaná Portae vitae Josefa Hlávky – stoletý odkaz mecenáše v sedmi kapitolách představuje postupně jednotlivé oblasti, do kterých Josef Hlávka svým konáním zasáhl. A to ať už šlo o vznik České akademie císaře Františka Josefa I. pro vědy, slovesnost a umění, tak i o dlouhodobou podporu českých studentů, vědců, literátů a umělců. Kdo byl Josef Hlávka? Architekt, stavitel, podnikatel, křesťan, mecenáš, zakladatel nadací, sběratel, střádal, milionář, iniciátor, velkostatkář, vrchní stavební rada, politik, staročech, poslanec zemského a říšského sněmu, člen panské sněmovny, prezident České akademie, prezident Národohospodářského ústavu, čestný doktor filozofie Univerzity Karlovy, čestný doktor technických věd České vysoké školy technické, čestný občan Prahy, držitel velkokříže řádu Františka Josefa I., držitel mnoha dalších ocenění a funkcí... Josef Hlávka se narodil 15. února 1831 jako druhý syn purkmistra Antonína Hlávky a jeho ženy Anny v Přešticích u Plzně Po studiích na gymnáziu v Klatovech a Kolíně přešel v roce 1846 do Prahy na stavovskou reálku a po jejím absolvování v roce 1847 se věnoval na Stavovské polytechnické škole studiu pozemního stavitelství, protože architektura se zde ještě nevyučovala. Od roku 1851 pokračoval ve studiích na Akademii výtvarných umění ve Vídni, zde již studuje architekturu a zde v roce 1854 poprvé získal státní ocenění. V době studií pracoval Josef Hlávka ve Vídni hlavně o prázdninách jako zedník, poté jako stavbyvedoucí a nakonec jako ředitel kanceláře ve firmě stavitele Františka Šebka. Zde získal výuční list a v roce 1860 i mistrovské vysvědčení. Po roce 1855 započala Hlávkova stavitelská činnost při spolupráci s architektem Heinrichem Ferstelem. Hlávka řídil stavbu jeho vídeňských projektů, především burzy a Votivního chrámu. V roce 1855 získal Hlávka státní cestovní stipendium, tzv. Římskou cenu a v letech 1856–1858 podnikl studijní cestu do Itálie, na Sicílii, do Řecka, Francie, Anglie, Belgie a Německa. Po návratu v roce 1859 byl zproštěn nástupu do státních služeb, stavitel Šebek mu předal svoji firmu a Hlávka požádal o udělení stavitelské koncese, kterou získal na jméno firmy Josef Hlávka architekt – městský stavební mistr ve Vídni. Zanedlouho poté, v roce 1860, byl vyzván ministerstvem kultu a vyučování, aby vypracoval projekt areálu rezidence řecko-pravoslavného biskupa v Černovicích na Bukovině (dnes Ukrajinská republika, původně Rakousko-Uhersko). V tomto roce zemřel v Humpolci Hlávkův otec. Roku 1861 Josef Hlávka vyhrál ofertu na stavbu vídeňské Dvorní opery podle plánů architektů Eduarda van der Nülla a Augusta von Siccardsburga. Konečně v roce 1862 se Hlávka oženil se svojí studentskou láskou a příbuznou Marií Čermákovou, kterou nesmírně miloval. V této době byl pověřen zemským výborem vyprojektovat budovu Zemské porodnice v Praze, a tak jejich svatební cesta vedla do Prahy, aby si Hlávka prohlédl místo určené pro stavbu. Josef Hlávka tedy současně pracoval na projektu areálu rezidence řecko-pravoslavného biskupa v Černovicích na Bukovině, následně tento areál svojí vídeňskou firmou i postavil, stavěl vídeňskou Dvorní operu, při otevření v roce 1869 mu císař věnoval zlatý klíč a symbolické nářadí, kterým bylo poklepáno na základní kámen, a projektoval Zemskou porodnici v Praze na Albertově. Dále ve Vídni stavěl kostel Panny Marie při klášteře lazaristů a kostel Svatého Othmara podle projektu architekta Friedricha Schmidta, věnoval se mnoha dalším zakázkám, stavěl činžovní domy, obchodní domy, paláce, kostely, z části podle vlastních projektů. Celkem šlo o 142 staveb. Díky své podnikatelské činnosti ve Vídni velmi zbohatl. Mimo jiná ocenění obdržel v roce 1868 Řád železné koruny Františka Josefa I. třetí třídy, v roce 1867 získal první cenu a medaili na světové výstavě v Paříži za návrh areálu v Černovicích a roku 1870 získal Zlatou medaili pro umění a vědu. Dále mu byl udělen titul c. k. státního rady za úspěšnou výstavbu Dvorní opery ve Vídni. Roku 1866 koupil Hlávka matce od barona Ringhoffera zámek v Lužanech. Vyčerpán z rozsahu prací a cestování ochrnul na obě nohy, a proto roku 1869 zrušil svoji vídeňskou stavební firmu. Posléze se přidaly potíže se zrakem a v roce 1873 odešel do ústraní, pobýval v Nizze, Karlových Varech a nejvíce v Lužanech, nikdy se zcela neuzdravil, k stáru pak měl trávící potíže a těžký kloubový revmatismus. V roce 1882, v době, kdy se Hlávka začal uzdravovat, zemřela jeho manželka Marie Hlávková-Čermáková na tuberkulózu. V letech 1886–1887 Hlávka kompletně přestavuje a dostavuje zámek v Lužanech, buduje zámecký park a staví rodinnou hrobku v Přešticích. V roce 1886 Josef Hlávka uzavřel druhý sňatek se Zdeňkou Havelkovou, výtečnou klavíristkou a pěvkyní, dcerou rytíře Havelky. Manželé žili v Praze, kde začal stavět Hlávka činžovní domy ve Vodičkově ulici. Od 70. let se Hlávka zapojil do prací na obnově a stavbě architektonických skvostů Čech, odborně dohlížel na dostavbu katedrály Sv. Víta, byl členem poroty pro stavbu Národního muzea, podílel se na úpravě jeho interiérů, řídil restaurátorské práce v Kutné Hoře ve Vlašském dvoře a Svaté Barboře, jako umělecký poradce působil při rekonstrukci Karlštejna, účastnil se rekonstrukce Karlova mostu po povodni, která zasáhla Prahu v roce 1891. Od 80. let Hlávka zahájil svoji mecenášskou činnost, zakládal množství různorodých nadání. Největšími Hlávkovými počiny byly: iniciování a prosazení České akademie císaře Františka Josefa I. pro vědy, slovesnost a umění v roce 1891; zřízení studentských kolejí v roce 1904, ze kterých vzešlo mnoho nadaných studentů, například MUc. Jan Opletal zavražděný nacisty v roce 1939; založení Národohospodářského ústavu při Akademii v roce 1906; ustanovení Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, které se stalo podle jeho poslední vůle z roku 1904 po jeho smrti v roce 1908 univerzálním dědicem jeho majetku a zajistilo tak fungování jím založených institucí do budoucnosti a podporu nadaných studentů. Ačkoliv od roku 1939 až do roku 1989 bylo uskutečněno několik pokusů o zrušení tohoto Nadání, existuje jako jediná rakousko-uherská nadace dodnes. Hlávkova účast na velkých projektech spočívala v tom, že dal svými finančními vklady impulsy pro ostatní, nejčastěji zemský výbor, pražskou obec a stát, a podílel se pak na vypracování stanov jednotlivých institucí a dohlížel na jejich fungování a získával další příznivce Význam Josefa Hlávky pro Národní muzeum Josef Hlávka se zasloužil o vybudování současné budovy Národního muzea na Václavském náměstí. Působil v muzejním výboru a jako člen soutěžní poroty se podílel na výběru návrhu Josefa Schulze na muzejní budovu. Při slavnosti otevření muzejní budovy dne 18.5.1891 v den, který si dnes připomínáme jako mezinárodní den muzeí, byl jedním z prvních řečníků v Pantheonu Muzea. Tím však význam Josefa Hlávky pro Museum Království českého zdaleka neskončil. Hlávka Muzeu v období let 1891 až 1907 daroval množství sbírkových předmětů (archiválií, rukopisů, knih, uměleckých děl a historických artefaktů). Další předměty dostalo Muzeum z pozůstalosti Josefa Hlávky na základě jeho poslední vůle v roce 1908. Ocenění V roce 1883 byl Hlávka zvolen do říšské rady a o rok později do zemského sněmu, v roce 1885 mu byl udělen Řád železné koruny III. třídy, roku 1890 obdržel komturský kříž Řádu císaře Františka Josefa I., roku 1891 byl povolán za doživotního člena panské sněmovny říšské rady, v roce 1900 byl Hlávka jmenován čestným doktorem filozofie na Jagellonské universitě v Krakově, o rok později byl vyznamenán čestným doktorátem věd technických ČVUT a v roce 1907 byl udělen velkokříž Řádu císaře Františka Josefa I. Josef Hlávka zemřel 11. března 1908 v Praze a po slavnostním pohřbu v Pantheonu Musea Království českého byl pohřben v Přešticích v rodinné hrobce. Slovo na závěr Josefu Hlávkovi jsme dodnes mnoho dlužni. Je tomu i proto, že pro každou minulou historickou epochu byl více či méně nepohodlný. První republika se jen těžce vyrovnávala s Hlávkou pro jeho loajalitu k Rakousko – Uherskému státu, za fašistického režimu byl zatracován pro svoje ryzí vlastenectví a za komunistické diktatury nenáviděn proto, že si sám ještě za svého života „znárodnil“ svůj vlastní majetek ve prospěch vědy, nadací, umění a studentů. A tak snad teprve nyní můžeme zhodnotit mimořádný Hlávkův význam pro českou vědu, umění a vzdělanost. Uvědomit si, že to, co Hlávka konal, konal vždy z vyššího principu mravního vyplývajícího z jeho hlubokého křesťanství. Tomuto poznání má přispět i tato výstava. Více informací o výstavním prostoru Národního muzea v Lobkovickém paláci (otevírací doba, vstupné...) naleznete ZDE.

Plakát k výstavě

Zpět

Zobrazit výpis článků


RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Gadgets       Webové stránky: NETservis s.r.o.     Zřizovatel: Zřizovatel