EnglishFacebookTwitter
Newsletter Mobilní verze

Z historie botanických sbírek

Činnost botanického oddělení vždy byla a je dodnes ovlivněna osobností vedoucího oddělení. Většina těchto vedoucích pracovníků působila v oddělení řadu let, čímž určovali zaměření práce na celé dlouhé etapy.

Velký vliv na počáteční formování a program botanického oddělení měl jeden ze zakladatelů muzea, hrabě Kašpar M. Sternberg, který patřil mezi uznávané evropské botaniky. Během svého života nashromáždil velké množství herbářů kromě dalších neméně významných sbírek paleontologických a mineralogických. Jeho rozsáhlý evropský herbář spolu s částí velmi cenné přírodovědecké knihovny, které muzeu daroval, se staly základem muzejních botanických sbírek. Sternberg byl nejen rozeným muzejníkem se smyslem pro sbírky, ale také tvůrčím přírodovědcem mezinárodního významu. Po celé období jeho působení od založení muzea v r. 1818 až do jeho smrti v r. 1838 byl Sternberg štědrým mecenášem, který svými četnými dary nesmírně obohatil botanické sbírky. Jeho zásluhou získalo muzeum dvě mimořádně cenné sbírky- kolekci přírodovědce Tadeáše Haenkeho a herbářové doklady k dílu autorů Waldsteina a Kitaibela.

Botanik Tadeáš Haenke, rodák z Chřibské byl účastníkem španělské výzkumné expedice kolem světa v letech 1789 -1794 vedené kapitánem Malaspinou. Během výpravy, která plula podél tichomořského pobřeží Jižní, Střední i Severní Ameriky přes Mariánské ostrovy na Filipiny, Haenke pilně sbíral rostliny. Cenné herbáře, které si Haenke nechal posílat do Evropy pro vlastní studium, v počtu asi 15 000 položek, se po jeho smrti podařilo získat pro muzejní sbírky. Podle Sternbergova návrhu byl herbář vědecky zpracován a nové či vzácné druhy byly publikován v díle Reliquiae Haenkeanae v letech 1825-1835. Redakcí celého díla, ke kterému byli přizváni četní naši i zahraniční botanici, byl pověřen Karel Bořivoj Presl, který sám zpracoval největší část. V sedmi sešitech foliového formátu bylo uvedeno více než 700 nových, dosud nepopsaných druhů rostlin. Tyto originální herbářové položky, podle kterých byly nové rostliny popsány a pojmenovány ( tzv. typy) dodnes patří mezi nejcennější kolekce botanického oddělení.

Tím však osudy herbářové sbírky Tadeáše Haenkeho neskončily.Významný český botanik Karel Bořivoj Presl, první kustod botanických sbírek muzea od r. 1823, byl od r. 1832 současně i profesorem všeobecného přírodopisu na tehdejší německé univerzitě. V té době si přenášel muzejní materiál, který vědecky zpracovával na universitu a později i domů. Byl nařčen ze zcizování sbírek a v r. 1846 z muzea propuštěn. Po jeho smrti se v botanických časopisech objevila nabídka jeho herbáře ke koupi. Sbírka obsahovala četné sběry T. Haenkeho i dalších významných sběratelů jako např. Cuminga, Pohla, které muzeum budˇ zakoupilo nebo získalo darem. Nicméně "Preslův" materiál zakoupila německá univerzita a po roce 1945 byl s ostatními sbírkami zařazen do herbáře Přírodovědecké fakulty Karlovy university, kde je uložen dodnes.

Druhou významnou kolekci, přibližně 800 herbářových položek z území bývalého Rakouska-Uherska, získalo botanické oddělení po smrti Sternbergova přítele, hraběte Franze Adama Waldsteina v r. 1823. Jednalo se o herbářové doklady k novým druhům, publikovaným se známým maďarským botanikem Paulem Kitaibelem ve společném díle Descriptiones et icones plantarum rariorum Hungariae, které vyšlo ve třech svazcích v letech 1799 - 1812.

Významnou etapou v historii botanického oddělení bylo období 1861-1902, kdy byl správcem sbírek Ladislav Čelakovský, sám pilný sběratel, který se zasloužil o další rozšíření a růst sbírek. Jeho zásluhou byla zpracována přehledná katalogizace světového a později i českého herbáře. K nejcennějším přírůstkům, získaným v té době, patří Wallrothova kolekce z Durynska, Lehmannova sbírka mochen a sběry Jana Viléma Helfra z Indie.

Dalších téměř 25 let - až do r. 1927, byl přednostou oddělení Edvin Bayer. Také během jeho působení byly získány některé cenné sbírky, jako např. rozsáhlý balkánský herbář Karla Vandase a herbář mechorostů Františka Malocha a Viktora Schiffnera.

Od r. 1927 začal činnost botanického oddělení významně ovlivňovat Ivan Klášterský, který byl vedoucím oddělení od r. 1933 do r. 1948. Organizačně nadaný Klášterský měl smysl pro muzejní práci, zejména mimořádný vztah k herbářům a k botanické knihovně. Z živořícího oddělení vytvořil během svého působení ústav s rozsáhlými mezinárodními styky i osobními kontakty se zahraničními badateli. V té době byly určeny a zařazeny bohaté přírůstky světového i československého herbáře a tím zpřístupněny badatelům. Současně probíhal vlastní intenzivní sběr materiálu muzejními pracovníky na našem území. Nákupy byly získány velké herbářové sbírky, např. Petrakova světová kolekce pcháčů, herbář Ferdinanda Webera z bývalého Československa a z Balkánu a také sbírka mechorostů známého moravského botanika Josefa Podpěry.

Během války i krátce po ní proběhlo pod vedením Klášterského období několika stěhování a hledání nových prostorných depozitářů. Teprve v r. 1950 byly získány nové prostory v průhonickém zámku nedaleko Prahy. Tam byly přestěhovány herbáře vyšších rostlin, řas a mechorostů, později i příruční botanická knihovna. Mykologické sbírky zůstaly v hlavní budově NM a až do r.1 965 zůstaly obě části sbírek pod vedením Alberta Piláta.

Od ledna.1965 se mykologické oddělení osamostatnilo a vedoucím botanického oddělení se stal dlouholetý správce sbírky vyšších rostlin Miloš Deyl. Jeho dlouholetá sběratelská činnost obohatila muzejní sbírky o obrovské množství materiálu z Československa a také z Balkánu. Ze zajímavých přírůstků z tohoto období je třeba se zmínit o herbáři Emila Hadače z Kuby a Islandu, Vladimíra Vašáka ze Sachalinu a ze Sibiře i Josefa Šourka z Krkonoš.

Deyl založil v r. 1960 zvláštní sbírku typů a historicky cenných položek, která byla uložena odděleně od ostatního materiálu. Typové položky jsou pro každou botanickou instituci nejdůležitější a nejcennější součástí sbírek. Typová položka, latinsky typus, je rostlina, podle které byla poprvé popsána a pojmenována. I velmi dokonalý popis nemůže dát žádnému badateli jistotu, že rostlina, kterou nalezl, je týž druh, který měl před sebou i její první nálezce a autor. Každý odborník proto potřebuje vidět a prostudovat typový herbářový materiál, kterým se zabývá.

V letech 1970-1989 byl vedoucím botanického oddělení Jiří Soják, jehož největší zásluhou bylo zavedení jednotného způsobu preparace - lepení herbářových položek pomocí proužků papírové lepenky. Tento způsob, obvyklý ve významných světových herbářích zabraňuje záměnám, ztrátám i poškození křehkého herbářového materiálu. Mezi poslední významné nákupy této doby patřily Vašákovy sběry z asijské části Sovětského svazu, zahraniční materiál Josefa Dostála, sbírka mechorostů Zdenka Pilouse. V r. l984 daroval muzeu svou bohatou a mimořádně hodnotnou kolekci z území bývalého Československa Slavomil Hejný.

K nejvýznamnějším přírůstkům z období 1990 - 2001, kdy byl vedoucím oddělení Jindřich Chrtek, patřil australský herbář předního českého botanika Karla Domina v počtu

8 400 položek. Dominova kolekce vznikla v letech 1909-1910 během jeho cesty po západní Austrálii. Po několikaletém studiu materiál vědecky zpracoval a sepsal rozsáhlé dílo Beiträge zur Flora und Pflanzengeographie Australiens, ve kterém publikoval značné množství nových taxonů. Dokladový herbář k tomuto dílu s mnoha typovými položkami, Domin deponoval v r. 1951 v botanickém oddělení. Zajímavé jsou další osudy tohoto australského materiálu. V r. 1960 byl tento herbář znárodněn a převeden pod správu Národního muzea, v r. 1992 byl prohlášen za kulturní památku, v r. 1993 vrácen Dominovým vnukům, v letech 1995-1996 zakoupen zpět do botanického oddělení. Přes všechny uvedené transakce, australský herbář nikdy neopustil své místo v prostorách průhonického zámku.

Zpět na Botanické oddělení


RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Gadgets       Webové stránky: NETservis s.r.o.     Zřizovatel: Zřizovatel