Oddělení prehistorie a protohistorie

Za datum formálního vzniku samostatného prehistorického oddělení lze považovat 15. březen 1893, kdy byl jmenován pro sbírku prehistorie kustod (J. L. Píč), konzervátor (B. Jelínek) a na půl úvazku sluha (V. Landa). Do té doby byly pravěké nálezy - v souladu s tehdejším stupněm vědeckého poznání - součástí blíže nediferencovaných sbírek. Samotný název oddělení prehistorie a protohistorie se datuje od roku 1970.

V počátku své existence vlastnilo muzeum jen velmi málo archeologických nálezů různé hodnoty. K zásadnímu obratu došlo za působení univ. prof. dr. J. L. Píče (1893-1911), díky jehož rozsáhlé heuristické činnosti bylo vytvořeno jádro skutečně národní prehistorické sbírky asi s 50 000 předměty. V současné době dosáhl počet sbírkových předmětů hranice půl milionu. Hlavní sběrnou oblastí prehistorického oddělení jsou od počátku jeho existence Čechy. Předměty z jiných oblastí byly a jsou do sbírky zařazovány především jako srovnávací vědecký nebo prezentační fond. Výjimku tvořily egyptologické a antické soubory, které s osamostatněním příslušných odborných pracovišť přešly pod jejich správu.

Bronzová spona s přívěsky balkánského původu Želenice, okr. Kladno, doba železná (6. stol. př. n. l.)

V současné době má oddělení i technické a odborné zázemí zajišťující zpracování nálezů, jejich konzervaci a dokumentaci (keramická laboratoř, laboratoř pro konzervaci kovů, kreslírna). Tento provozní úsek tvoří spolu s kurátory-archeology, správcem depozitářů a knihovníkem základnu pro zajištění činnosti sbírkotvorné, vědeckovýzkumné, výstavní, přednáškové, odborně metodické, publikační a ediční.

Terénní výzkum

Základním a nejvydatnějším zdrojem sbírkových předmětů je terénní výzkum. Ten muzeum poprvé oficiálně uskutečnilo v roce 1843. Se skutečným systematickým archeologickým výzkumem Čech započal J. L. Píč koncem 19. století, jehož prostřednictvím byla sbírka obohacena o řadu četných spolehlivých a ověřených nálezových celků.

Muzejní terénní činnost J. Neustupného zasahovala před 2. světovou válkou až na území Slovenska.

Z novějších poválečných terénních akcí jmenujme např. výzkum neolitického hrazeného sídliště v Hlubokých Mašůvkách na Moravě, neolitického sídliště ve Mšeně u Mělníka, halštatského hradiště v Kralupech-Minicích n. Vlt., keltského oppida v Třísově, slovanského hradiště v Libici n. Cidl., mezolitického sídliště v Hoříně u Mělníka, slovanských mohyl v Kožlí u Orlíka, rozsáhlý záchranný výzkum polykulturního naleziště v Kosoři u Radotína a předstihový a záchranný výzkum polykulturní lokality ve Vepřku u Kralup n. Vlt.

Římská bronzová pánev - detail hlavy Mainady. Řepov, okr. Mladá Boleslav. Doba římská (1. stol. n. l.).

Terénní výzkum je především východiskem veškeré vědecké práce v oborech prehistorie a protohistorie. Spolu se získanými nálezy umožňuje vytváření systematicky roztříděných sbírkových fondů a dalších aktivit s výstupy ve formě výstav, přednášek či publikací. A byly to právě hodnoty sbírkového fondu Národního muzea a vědecké úsilí jeho tvůrců, které koncem 19. a v prvních desetiletích 20. století pomohly Národnímu muzeu stanout mezi předními evropskými odbornými a vědeckými institucemi.

Publikace

Především o pravěkou sbírku prehistorického oddělení se opírá dodnes významný studijní pramen - šestisvazkové dílo J. L. Píče: Starožitnosti země české (1899-1907). Z bohatství a unikátnosti sbírkového fondu vycházejí i práce A. Stockého, ať již jde o Pravěk země české I. Věk kamenný (1926), nebo o populární obrazové publikace Čechy v době kamenné (1924), Čechy v době bronzové (1928), Čechy v době železné (1933). Tuto řadu doplňují Země české za doby knížecí (1932) od J. Schránila, který ale muzejní sbírku především využil jako základ k vynikající syntetické práci Die Vorgeschichte Böhmens und Mährens (1928).

Vědecký výzkum a vědecké práce zůstaly vlastní oddělení prehistorie a protohistorie i v dobách pozdějších a současných. Z publikovaných prací upozorňujeme na syntetické dílo kolektivu jeho pracovníků Pravěk Československa (1960 - J. Neustupný, I. Hásek, J. Hralová, J. Břeň a R. Turek), na monografická díla R. Turka (Čechy na úsvitě dějin - 1963, práce o hradišti v Libici nad Cidl.), J. Břeně (pojednání o oppidu v Třísově), na monografické práce vycházející v samostatné ediční řadě FONTES ARCHAEOLOGICI PRAGENSES, PRŮVODCE PRAVĚKEM a úplně nově i v populárně naučné řadě ILUSTROVANÝ PRŮVODCE PRAVĚKEM.

Výzkumné projekty a granty

V rámci nového způsobu financování se vědecký výzkum rozvíjí i na bázi mezinárodních projektů a vědeckých grantů (např. Prähistorisches Gold in Bayern, Böhmen und Mähren, Corpus der römischen Funde im europäischen Barbaricum, Komplexní zpracování jantaru ze sbírky oddělení prehistorie a protohistorie Národního muzea, Stará sbírka oddělení prehistorie a protohistorie Národního muzea jako jeden ze základních pramenů k úvahám o pravěkém vývoji v Čechách aj.) nebo projektů sponzorovaných podnikem Českomoravský cement, a. s. (např. Člověk a jeskyně v Českém krasu, Zpracování výzkumu v Kosoři).

Expozice

Logickým vyústěním vědecké archeologické práce jsou i expozice. Výrazný posun v uvedené oblasti znamenala koncepce J. Neustupného, realizovaná v roce 1958 jako expozice Pravěku Československa, po úpravě roku 1966 se jmenovala Pravěké dějiny československého území a po nedávné aktualizaci je návštěvníkům zpřístupněna pod názvem Pravěké dějiny Čech, Moravy a Slovenska. Široce koncipovaný způsob prezentace spolu a použití tzv. proudové vitríny dovolily přehledně a srozumitelně vyjádřit myšlenku kontinuity vývoje osídlení i genetické a chronologické vztahy archeologických kultur, a to spolu s jevy hospodářskými, společenskými a kulturními.

Nejnovější aktivity jako výstavy, přednášky, kolokvia apod. jsou uvedeny v rubrice Aktuality.

Kontakt

Adresa: Národní muzeum, Václavské náměstí 68, 115 79 Praha 1
Vedoucí: PhDr. Pavel Sankot (pavel_sankot@nm.cz)
Tel.: 224 497 322, fax. 224 497 326, e-mail: prehistorie@nm.cz

Další informace

Zpět na přehled oddělení Historického muzea