EnglishFacebookTwitter
Newsletter Mobilní verze

Výtvarná sbírka

Správci sbírky

Mgr. Vojtěch Poláček
email:
vojtech_polacek@nm.cz
tel.: 224 497 356

Mgr. Lenka Šaldová, Ph.D.
sbírka loutek a loutkářských dekorací
e-mail: lenka_saldova@nm.cz
tel.: 224 497 128, 224 497 313

 

Sbírka v počtu přes 30 000 předmětů tvoří několik relativně samostatných oddílů. Především se jedná o kolekci scénografickou (scénické a kostýmní návrhy, modely scén), ikonografickou (výtvarné portréty českých divadelních osobností, realizované různými technikami, jako grafika, obrazy, busty) a loutkářkou. Zajímavý je i soubor realizovaných kostýmů a divadelních rekvizit.

Ojedinělá scénografická sbírka evropského významu je složena jednak z velkých celků uměleckých pozůstalostí, jednak z jednotlivých návrhů dokumentujících dílo význačných výtvarníků. Čítá přes 20 000 návrhů dekorací, kulis, prospektů, technických kreseb, návrhů kostýmů a rekvizit.

K nejstarším dochovaným památkám ve sbírce patří soubor rytin podle návrhů Giuseppe Galli-Bibieny, zachycující jeho úpravy dvorských slavností a zejména výpravu korunovační opery J. J. Fuxe „Constanza a Fortezza“ z roku 1723.

K nejcennějším předmětům patří návrhy výtvarníků, kteří vytvářeli dekorace pro Stavovské divadlo v průběhu 18. a 19. století. J. Platzer, autor souboru iluzivních dekorací pro barokní zámecké divadlo v Litomyšli, je zastoupen kresbami a akvarely krajinných a interiérových dekorací. Soubor jeho dekoračních návrhů, vydaný knižně roku 1816 ve Vídni, dokumentuje celé výtvarníkovo dílo. Scénické návrhy L. Peuckerta, L. a A. Sachettiových nebo T. Mössnera předvádí vývoj od perspektivní iluzivní scénografie k romantickým scénám, v nichž byla zachycována konkrétní realita dějiště.

Sbírka je programově orientována zvláště na výtvarné umění české meziválečné avantgardy. Jsou zde zdokumentovány umělecké proudy, které významně zasáhly do vývoje tohoto specifického výtvarnědramatického druhu umění. Symbolistní a expresionistickou scénografii zastupuje soubor návrhů V. Hofmana, který vytvořil základ naší moderní scénografické poetiky. Specifický kubofuturistický přístup ke scénografii je patrný na dynamických návrzích J. Korby, svými poetickými díly je zde zastoupen také J. Čapek, konstruktivista A. Heythum, pestrobarevný O. Mrkvička, malířsky malebný A. Wachsmann, lehce hravý F. Zelenka, puristický B. Feuerstein, nadrealistický J. Šíma nebo J. Štyrský – umělci vesměs devětsilové generace, kteří posunuli obor scénografie k nejmodernějším výtvarným proudům. Významnou kolekci tvoří i výtvarné návrhy F. Muziky, jenž rozvinul imaginativní postupy ve scénografii, nebo pozůstalost F. Tröstra se svou osobitou abstraktně světelnou scénografií. Z tröstrovské báze rozvinuli svou poválečnou tvorbu např. J. Gabriel, V. Gottlieb a A. Wenig. Zmiňme ještě kolekce scénických návrhů výtvarníků J. Weniga (pro Národní a Vinohradské divadlo) a J. M. Gottlieba (pro Národní divadlo). Současnou scénografii ve sbírce zastupuje V. Nývlt, K. Vaca , O. Šimáček. J. Malina nebo J.Vančura.

Kolekce obrazů, kreseb a bust zachycuje většinou podobu význačných divadelních umělců z počátku 20. století, ve sbírce nechybí ani několik portrétů moderních umělců, např. J. Štěpničkové, D. Medřické nebo M. Růžka. Mezi autory najdeme J. Machka , F. Ženíška a F. Naskeho, V. Sychru,O. Homoláče a řadu dalších.

Sbírka scénických modelů (maket) zachycuje v trojrozměrné poloze prostorová řešení scén na českých jevištích již od počátku 19. století. K nejstarším počítáme modely Holzerových výprav pro Národní divadlo. Důležitým dokumentem je sbírka realizovaných kostýmů, např. Mošnův kostým Principála v Prodané nevěstě ze 60. let 18. století, Šárka, Aida, či Carmen E. Destinnové, Zítkův Godunov i Kleopatra J. Jiráskové.

Velmi populární součástí výtvarné sbírky je loutkářská kolekce. Jejím prvním přírůstkem bylo loutkové divadlo lidového loutkáře Vocáska, získané roku 1927. V roce 1948 daroval Český svaz přátel loutkového divadla v Praze muzeu loutkářskou „výbavu“ Arnošty Kopecké, vnučky legendárního loutkáře Matěje Kopeckého (26 marionet, dekorace, opona s vyobrazením hradu Karlštejna před jeho přestavbou, několik plošných loutek a předměty, které doprovázely kočovného loutkáře na jeho cestách – lucerna, hůl a flašinet).

Jádro sbírky tvoří marionety – loutky typické pro naše území. Sbírka je programově soustředěna především na tři významné kapitoly českého loutkářství: potulné lidové loutkáře, rodinná loutková divadla a amatérské loutkové scény 1. poloviny 20. století.

Za nejstarší loutky ve sbírce jsou považovány duch a poustevník z konce 18. století (původně součást souboru marionet loutkářské rodiny Kočků) a výše zmíněné loutky rodiny Kopeckých. Loutky lidových loutkářů jsou ve sbírce zastoupeny v širokém spektru a výrazně se liší místem původu, velikostí i výtvarným stylem. Jmenujme alespoň 90 cm vysoké loutky pražského řezbáře italského původu Giuseppe Alessiho, loutky vytvořené novopackým řezbářem Antonínem Suchardou pro rodinu Janečků, loutky Františka Vidy inspirované barokní řezbou a loutky rodu Dubských, jehož potomek Prokop působil na českém venkově jako potulný loutkář ještě v 50. letech minulého století. Ve sbírce jsou kromě loutek i na plátně ručně malované dekorace, opony (mj. od Jindřicha Bošky z Vlachova Březí), patrony sloužící k výrobě loutkářských návěstí, rukopisy her apod.

Fenomén rodinných loutkových divadel dokládá několik set sériově vyráběných loutek (firmy Antonín Münzberg, Modrý – Žanda, JEKA, APAS) i několik tisíc tištěných dekorací podle návrhů významných českých výtvarníků (Karel Štapfer, Ota Bubeníček, Vít Skála, Artuš Scheiner ad.). Ve sbírce je např. kompletní divadélko Svatopluka Bartoše s celým loutkovým souborem, dekoracemi a rekvizitami. Kromě toho divadelní oddělení získalo série loutek, se kterými se v první polovině 20. století hrálo v rodinách herců, literátů, vědců, mj. rodinné divadlo profesora Antonína Matějčka s loutkami Karla Svolinského a plošné loutky, které Mikoláš Aleš vytvořil pro děti své bytné.

Z amatérských spolkových scén je zastoupena především Říše loutek (loutky Vojtěcha Suchardy, scénické návrhy i dekorace Anny Suchardové – Brichové) a Loutkové divadlo Umělecké scény (loutky Bohumila Budešínského, Víta Skály ad.) Z individuální umělecké tvorby připomeňme Jiřího Trnku, Jaroslava Švába či Jaroslava Horejce. Za zmínku stojí i Šroifovy hlavičky nerealizovaných loutek s nezvykle expresivním výrazem tváří. Světoznámí aktéři divadla S+H, Spejbl, Hurvínek a pes Žeryk, a také spodové loutky z Ústředního loutkového divadla v Praze dokumentují začátky profesionálního loutkového divadla u nás.

Sbírku doplňují návrhy loutek a scénické návrhy, loutkářské rekvizity a dekorace, kompletní soubor plakátů a pozvánek divadla Umělecká výchova. Zvláštní postavení a velkou dokumentární hodnotu mají soukromé archivy z pozůstalostí významných loutkářů Františka Čecha, Erika Kolára, Vojtěcha Cinybulka a bohatá loutkářská knihovna.

Zpět na Divadelní sbírka


RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Gadgets       Webové stránky: NETservis s.r.o.     Zřizovatel: Zřizovatel