EnglishFacebookTwitter
Newsletter Mobilní verze

Co skrývají depozitáře antropologického oddělení

Antropologická podsbírka Národního muzea je již od svého vzniku rozčleněna do čtyř základních sbírkových celků.

1. Doklady fylogenetického vývoje primátů a člověka, kosterní pozůstatky příslušníků různých etnických skupin a srovnávací kosterní materiál ze současných primátů a dalších skupin savců.

Sbírkový soubor obsahuje 540 inventárních položek. Vývoj primátů a člověka dokumentují jednak orginální nálezy, které byly objeveny a sebrány při záchranných nebo systematických výzkumech a jednak co nejvěrnější odlitky důležitých světových nálezů, které byly získány výměnami se zahraničními partnery. Originály tělesných pozůstatků přijíždějí do Národního muzea studovat badatelé z celého světa.

K nejvýznamnějším sbírkovým předmětům oddělení patří pozůstatky opic z přelomu třetihor a čtvrtohor, které představují nejstarší fylogenetický doklad vývoje primátů na území Čech a Slovenska. V roce 1961 zkoumal Ondřej Fejfar fosilní faunu v krasových a puklinových kapsách místního lomu v Ivanovicích u Trenčína a mezi kostmi různých zvířat nalezl i stoličku primáta, patřící rodu Mesopithecus monspessulanus. Podobný nález pochází ze systematického výzkumu prováděného pražským Ústředním ústavem geologickým v letech 1953 - 58 v Hajnačce u Filakova, při němž byla nalezena dolní trvalá stolička stejného primáta. Při výzkumu sedimentů v krasové kapse na východní straně kopce Zlatý kůň u Berouna se našly další kosterní pozůstatky opic, tentokrát z pleistocénu. Starší nálezy patří makakovitým opicím lesního společenstva a dokládají přítomnost makakovitých forem ve starých a středních čtvrtohorách Evropy. Jejich objev u nás vyznačuje severní hranici evropského rozšíření. Mladší nálezy opic odpovídají zemním formám stepního společenstva a podobají se spíše dnešním paviánům. Nálezy jsou významné zejména tím, že pocházejí ze dvou odlišných horizontů na stejné lokalitě a v jednom půdním profilu.

Mezi nejcennější sbírkové předměty nepochybně patří orginální nález z otevřeného sídliště na travertinové kupě " Hrádok " v Gánovcích u Popradu. Byl náhodně sebrán při těžbě kamene v roce 1926. Národnímu muzeu ho daroval jeho pracovník Jaroslav Petrbok, který ho koupil za 100 Kčs od dílovedoucího lomu K. Kokiho, aniž tušil, o jaký nález se ve skutečnosti jedná. Jde o téměř úplný přírodní travertinový výlitek mozkovny (endocranium) neandrtálského člověka se zbytky lebečních kostí. Výlitek je tak dokonalý, že se na něm dají velmi dobře studovat i otisky žilních splavů a tepen a dokonce i architektonika mozku a mozečku. Pozůstatky patří nejspíše dospělé ženě ve věku asi 40 - 60 let. Podle nejnovějšího datování je stáří nálezu určeno na 90 000 - 100 000 let. Při výzkumu byla nalezena i křemenná industrie, která patří do kultury taubachienu a významná doprovodná fauna i flóra.

Závažným objevem, důležitým pro hodnocení všech nálezů ze mladého svrchního paleolitu, jsou pozůstatky moderního člověka nalezené blíže Koněprus. Při těžbě kamene ve velkém vápencovém lomu v r. 1950 byly v lokalitě Zlatý Kůň objeveny nové jeskynní prostory a ve středním patře Proškova dómu byla u paty mohutného suťového kužele odkryta týlní partie lebky člověka. V letech 1951 - 1953 zde následoval systematický výzkum, při kterém byly nalezeny další části kostry datované podle doprovodných nálezů rostlin a zvířecích kostí do poslední doby ledové, tj. do doby před asi 35 000 lety (Würm). Nové radiokarbonové datování ale určilo stáří lidských pozůstatků na zhruba 13 tisíc let (magdalenien). Kosterní pozůstatky náležely pravděpodobně dospělé ženě (adultus - maturus, 30-50 let). Ke kosterním pozůstatkům byly připojeny i nástroje, včetně provrtané mořské mušle.

Z období mezolitu jsou ve sbírce uloženy čtyři originální dětské kostry, nalezené Františkem Proškem v roce 1949 na levém břehu Labe, jeden kilometr od obce Obříství (okr. Mělník). Kostry patřily dvěma dětem ve věku 6 - 7 let, jednomu dítěti ve věku 5 - 6 let a jednomu dítěti asi 3 - 4 ročnímu.

Do této skupiny byl donedávna řazen ještě jeden nález. Při geologickém mapování objevila v roce 1962 Libuše Smolíková východně od obce Svitávka pozůstatek člověka. Následný výzkum Bohuslava Klímy a Emanuela Vlčka odkryl porušený skelet, který se podařil částečně zrekonstruovat, zvláště jeho obličejová část. Kostra patřila dospívajícímu jedinci, pravděpodobně ženského pohlaví. Stáří nálezu se odhadovalo na 24 000 - 30 000 let, podle nedávného radiokarbonového datování je ovšem nález opět podstatně mladší, spadá do neolitu.

Součástí sbírkového souboru je i jedinečná série 47 recentních lebek Chalcha - Mongolů, kterou nasbíral v padesátých letech Emanuel Vlček na třech povrchových pohřebištích z lokalit Ullan- Baator, Charchorin a Šartolgoj při práci čs. - mongolské archeologické expedice v Mongolsku. Ve sbírkách jsou kosterní pozůstatky z pohřebišť Vádi Kitna a Kalábša jih z egyptské Nubie datovaných do prvních stoletích našeho letopočtu.

Nové  antropologické depozitáře v Horních Počernicích

Nové antropologické depozitáře v Horních Počernicích
Autor fotografie: P. Velemínský

2. Sbírka patologických změn a odchylek na kostrách i měkkých částech lidského těla.

Základem sbírkového souboru je tzv. Jedličkova sbírka asi 3 000 patologických preparátů, které byly do Národního muzea převedeny v roce 1969 z II. patologicko - anatomické kliniky Lékařské fakulty KU, kde původně sloužily při výuce studentů medicíny. Nejstarší preparáty jsou staré až 150 let. Jde o vynikající srovnávací materiál, protože většinou jsou u nich podchycena základní demografická data postižených osob, diagnóza a průběh choroby. Řada nálezů je i publikována ve starých odborných lékařských časopisech a je na ně řada odkazů v medicinské literatuře.

Jednu část Jedličkovy sbírky tvoří kosterní materiál. Vedle celých montovaných koster, z nichž jsou nejvýznamnější doklady celkové poruchy růstu a příklady vývoje kostry u hermafroditních jedinců, se ve sbírce nacházejí i soubory patologicky pozměněných jednotlivých kostí. Najdeme tu rozsáhlý soubor lebek s předčasně srostlými lebečními švy, kolekci lebek se syfilitickými změnami, lebky změněné nádorovým onemocněním a také ukázky některých poranění, ať zhojených, nebo smrtících. Obsáhlá je i sbírka chorobami postižených pánevních kostí, čítající asi 200 pánví a větší počet patologicky pozměněných dlouhých kostí končetin. Chorobami změněné kosti ve sbírce jsou vzácné především tím, že díky pokrokům v medicíně se podobné stupně některých nemocí v dnešní době v podstatě již nevyskytují. Jako příklad můžeme uvést postižení tuberkulózou. Sbírka je stále doplňována zajímavými nálezy, zejména kostmi z rušených kostnic, nebo kostmi s nedostatečně přesně určeným datováním, které nezařazujeme do sbírek historické antropologie. Tyto kosti nám pomáhají doplnit naše znalosti o variabilitě člověka.

Druhou velkou část Jedličkovy sbírky tvoří soubor tekutinových preparátů tělesných orgánů. Sbírka dokumentuje průběh různých chorob na různých orgánech lidského těla. Protože projevy různých nemocí se vlivem způsobu léčby mění, můžeme na těchto preparátech sledovat i léčebné postupy a úroveň medicíny v různých obdobích. Mezi preparáty se vyskytují i velmi vzácné nálezy, protože díky rozvoji léčebných postupů se již s některými stádii nemocí nemáme šanci potkat. Obsáhlý je teratologický soubor preparátů, který se týká vrozených zrůd.

Součástí této sbírkové řady jsou i některé kuriozity. Dokladem lidské krutosti a zvrácenosti je např. vypreparovaná kůže z těla mongolského knížete Chaisana, která z něho byla stažena za živa na rozkaz lámy Dambídžana. Exponát byl získán i s průvodní dokumentací v Irkutsku v r. 1918.

3. Sbírka odlitků posmrtných masek, lebek a rukou význačných osobností, sbírka obličejových odlitků různých etnických skupin.

Národní muzeum má již tradici v antropologickém výzkumu historických osobností. Jedním z dokladů o fyzickém vzhledu lidí jsou i posmrtné masky a odlitky rukou, které byly snímány ihned po smrti a sloužily jako předmět úcty. Ve sbírce jsou zastoupeny posmrtné masky slavných českých politiků (T. G. Masaryk, Jan Masaryk, E. Beneš, A. Švehla, J. Palacha p.), umělců (V. Nezval, J. B. Foerster, B. Martinů) a vědců (J. E. Purkyně, J. Heyrovský). Je zde i několik posmrtných masek slavných cizinců (Napoleon, královna Viktorie a další). Vedle europoidního obyvatelstva jsou zde odlitky obličejů Křováků, Eskymáků, Mongolů a Indiánů. Sbírka, která obsahuje asi 275 sbírkových položek, se za spolupráce veřejnosti neustále rozšiřuje

4. Sbírka kosterních pozůstatků minulých populací

Sbírky lidských pozůstatků minulých populací zahrnují kosterní materiál z různých historických období, resp. archeologických kultur od neolitu, t.j. mladší doby kamenné, až po novověk. Kosterní pozůstatky byly předávány do Národního muzea různými institucemi z téměř celého území republiky a ucelenost nálezů byla zvýšena převzetím sbírkového fondu z výzkumů konaných Archeologickým ústavem ČAV. Celý seznam nalezišť, ze kterých byly kosterní pozůstatky vyzdvihnuty, není možné vyjmenovat. Proto jsme pro jednotlivé historické epochy vybrali jen některé lokality jako jejich charakteristické zástupce.

Velkou výpovědní hodnotu mají především početné soubory kostrových hrobů z jednoho pohřebiště, protože dovolují získané poznatky zpracovat statisticky a nalezené skutečnosti srovnat s dalšími stejně datovanými pohřebišti, nebo sledovat vývoj stavby těla v různých časových obdobích až po současného člověka. Tím si můžeme udělat nejen představu o lidech, kteří ve sledované oblasti žili, ale i jak reagovali na životní podmínky své doby. Zvláště významné jsou v tomto kontextu lokality, které byly trvale osídleny po mnoho století a pohřebiště na nich odkrytá pocházejí z různých časových horizontů. Z mnohých můžeme jmenovat Pavlov, Moravskou Novou Ves, Bílinu, Ducové a další.

Nejstarší nálezy v kolekci prehistorické antropologie jsou staré asi 7 000 let. Jsou datovány do mladší doby kamenné (neolitu), t.j. od 5 000 - 4 000 let před naším letopočtem. Můžeme uvést na př. hroby patřící ke kultuře lineární keramiky z Bžan (okr. Teplice), hroby kultury vypíchané keramiky z Liběchova (okr. Mělník), nebo žárové pohřby z Velešovic či Jaroměřic náležející ke kultuře nazývané moravská malovaná. Pozdní doba kamenná (eneolit, 4000- 2000 př.n.l.) je ve sbírce zastoupena pohřebišti vykopanými na př. v Moravičanech nebo Náměšti (kultura nálevkovitých pohárů), v Bílině, Holubicích, Pavlově či Velešovicích (kultura šňůrové keramiky), v Bulharech, Radovesicích, Věstonicích, Záhlinicích (kultura zvoncovitých pohárů). Hroby z doby bronzové (1 900 - 700 př.n.l.) byly nalezeny na př. v Bílině, Jenišově Újezdě, Moravské Nové Vsi, Tvarožné či v Praze 6 - Jinonicích, hroby z doby železné (700 př.n.l. - přelom letopočtu) v Jenišově Újezdě, v Soběsukách, Radovesicích, nebo v Praze 6 -Jinonicích. Posledních pět století před naším letopočtem je spojeno s Kelty - prvními historicky doloženými prapředky středoevropského obyvatelstva. Přelom letopočtu, dobu římskou, v našich sbírkách zastupuje pohřebiště v Abrahamu a následující období, dobu stěhování národů (400 - 560 n.l.), kdy se na našem území setkáváme převážně s germánskými, ale také již i s nastupujícími slovanskými kmeny, reprezentují odkrytá pohřebiště v Bajči, Šakvicích, nebo v Malém Březně. Specifické jsou pohřby z oblasti styku slovanů s avarskou říší (Virt, Šala) ze 6.stol.n.l.

Největší počet nálezů patří slovanskému osídlení z časného středověku. Zastoupen je především kosterní materiál ze středohradištních, velkomoravských pohřebišť, jako je soubor ze sídlištní aglomerace Mikulčice (cca 2 500 koster), kostry z Prušánek (cca 800 koster) , z Rajhradu (cca 600 koster), Josefova (cca 200) a dalších a přirozeně i kostry z pohřebišť rodícího českého státu např. ze Staré Kouřimi (cca 200 koster), Budče (cca 400 koster), Libice (cca 400 koster), nebo Pražského Hradu (cca 200 koster).

Novověké hřbitovy se již netěší tak velkému zájmu archeologů jako starší nálezy, zůstávají spíše na okraji jejich pozornosti. Novověké kostry proto tvoří jen menší část sbírky "historické" antropologie.

Od svého založení 1.října 1967 oddělení shromáždilo více než 25 tisíc kosterních nálezů nebo žárových hrobů, které získalo převážně z archeologických výzkumů na území bývalé ČSSR, později České republiky. Vytvořilo tak jednu z největších osteologických sbírek v Evropě, která je stále rozšiřována. Pro sbírky byl v r. 2001 vybudován nový moderní depozitář, čímž byl dán předpoklad k soustředění nálezů do jednoho místa, a k možnosti jejich soustavného vědeckého zpracování v širokém kontextu

Zpět na Antropologické oddělení


RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Gadgets       Webové stránky: NETservis s.r.o.     Zřizovatel: Zřizovatel