EnglishFacebookTwitter
Newsletter Mobilní verze

Paleontologické sbírky Národního muzea

Rozvoj paleontologie je nerozlučně spjat s tvorbou odborně vedených paleontologických sbírek. Sbírání zkamenělin se začalo u nás rozvíjet na serioznějším základě po založení „Učené společnosti v Praze“ v roce 1774. Po založení Národního muzea v r. 1818 se sem postupně dostala řada sbírek dříve soukromých a pro většinu badatelů proto špatně dostupných.

Jako jednu z prvních dostalo muzeum „do vínku“ paleobotanickou sbírku z majetku Kašpara hraběte Sternberga. Jak prohlásil při své návštěvě Vlasteneckého muzea světoznámý přírodovědec a cestovatel Alexander von Humboldt, „žádná sbírka na světě nad ni množstvím, krásou a vzácností exemplářů a vědeckou důležitostí nevyniká“. Nahlédneme-li do historie paleontologických sbírek, nalezneme desítky dalších osobností, které se významnou měrou podílely na jejich rozvoji.

Připomeňme z nich ještě alespoň dvě - Antonína Friče a Joachima Barranda. A. Frič (1832-1913), zoolog a paleontolog, zakladatel geologicko-paleontologického oddělení muzea a od r. 1880 i jeho první ředitel, se stal vůdčí osobností muzejních aktivit druhé poloviny 19. století. Díky němu získalo muzeum nejen četné zkameněliny mimořádně zajímavých, do té doby neznámých živočichů z českých mladších prvohor a křídy, ale i velké množství vědecky cenného materiálu ze zahraničí. Jeho přičiněním se dostala do Národního muzea i nejznámější a vědecky nejhodnotnější paleozoologická sbírka zkamenělin z českých starších prvohor, kterou shromáždil v Praze žijící učenec Joachim Barrande (1799-1883).

Žádná z těchto ani jiných významných sbírek fosilií nezůstala jen "mrtvým" materiálem, určeným pouze k uchovávání a vystavování. Svá bohatá paleobotanická studia publikoval v letech 1820-1838 Kašpar hrabě Sternberg ve stěžejní paleobotanické práci „Versuch einer geognostisch-botanischen Darstellung der Flora der Vorwelt“. V tomto díle stanovil společně se svými spolupracovníky Karlem B. Preslem a Augustem C. J. Cordou více než 90 rodů a 500 druhů fosilních rostlin.

Antonín Frič dosáhl největšího ocenění za čtyřsvazkové dílo "Fauna der Gaskohle" (1879-1904), ve kterém zpracoval nálezy živočichů z českého permokarbonu. Barrandovo třiadvaceti svazkové dílo "Systeme silurien du centre de la Boheme" (1852-1887), nejrozsáhlejší dílo v dějinách paleontologie sepsané jednotlivcem, je dodnes základem pro geologické a paleontologické výzkumy starších prvohor všude na světě. Vyobrazil v něm zhruba 40000 zkamenělin, z nichž je téměř 3500 nových, do té doby neznámých druhů.

Po 180 let své existence paleontologické sbírky narůstaly tak, že dnes patří mezi nejdůležitější světové databáze v oboru paleontologie. Obsahují jak unikátní typový a dokladový materiál, tak množství vědecky cenných fosilií v počtu více než 5 milionů exemplářů, které slouží badatelům celého světa k poodhalení vývoje života na naší planetě. O rozsáhlých mezinárodních kontaktech oddělení svědčí i mimořádný počet badatelů, kteří sbírky využívají ke studiu a pro srovnávací výzkumy. Vysoká odborná kvalita, která proslavila českou paleontologii, má dnes své pokračovatele.

Zpět na Paleontologické oddělení


RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Gadgets       Webové stránky: NETservis s.r.o.     Zřizovatel: Zřizovatel