Indonéská sbírka
Indonéská sbírka Náprstkova muzea se začala utvářet již za života Vojty Náprstka. (Pospíšilová, D., The Náprstek Museum´s Indonesian Collections and their Collectors. Indonesia and the Malay World (published by Routledge, London),Vol. 37, No. 108, July 2009, pp. 125 – 146. ISSN 1363-9811.) Jednak náhodnými sběry, jednak ucelenými sbírkami darovanými cestovateli a přáteli Vojty Náprstka. K nim patřili i dva čeští lékaři, František Czurda (1844 - 1886) a Pavel Durdík (1843 - 1903), kteří pracovali v 70. a 80. letech 19. stol. na Celebesu, Sumatře a Niasu. Další předměty indonéské sbírky pocházejí ze sběrů Josefa Kořenského, který muzeu věnoval soubor kožených loutek k javánskému stínovému divadlu. Od cestovatele E. Stanko Vráze (1860 - 1932) muzeum získalo významnou sbírku indonéských dýk, zv. kris. Sbírku textilií obohatila malířka Růžena Charlotta Urbanová (1888 - 1978), která před 2. světovou válkou a pak nedobrovolně i během 2. světové války žila v Indonésii a sběru textilu před válkou věnovala mimořádnou pozornost. Další přírůstky do sbírky představují dary a nákupy od jednotlivců. K posledním velkým nákupům z 90. let 20. století patří ucelená sbírka dajacké kmenové kultury z Kalimantanu, zakoupená od cestovatele a podnikatele Miloslava Šulce (1922 - ?) a sbírka Bedřicha Formana (1919 – 1985), která muzeum obohatila především o textil a umělecké řemeslo. (viz monografické číslo Annals of the Náprstek Museum, Praha, 26, 2005).
Podstatnou část indonéské sbírky tvoří předměty denní potřeby i dekorativního charakteru představující kmenové kultury indonéských ostrovů. Díky Pavlu Durdíkovi
se dostala do muzea řada předmětů z ostrova Nias jako např. dřevěné sošky předků, zv. adu, čelenky, nástroje na rozdělávání ohně, různé schránky z přírodních materiálů,
kabátce ze stromové kůry, zbraně a válečnické štíty. štíty (Pospíšilová, D. (ed.): Nias. Ostrov předků a mýtů. The Island of Ancestors and Myths (Jezberová, A. + Hladká, I.).
CD-ROM, Praha, Národní muzeum 2008. ISBN 978-80-7036-252-5)
Ke kulturně vyspělým patří kmeny Bataků na střední Sumatře, ve sbírce zastoupenou např. čarodějnickými hůlkami a knihami zv. pustahy, psané batackým písmem, které je patrně indického původu. K téže kultuře se řadí tkané textilie, zvláště ikaty, a dýky zv. kris s dřevěnými či kostěnými jílci zdobenými řezbou stylizované figury předka v zoomorfní či antropomorfní podobě. Dajakové, lovci lebek z Kalimantanu, jsou zastoupeni rozsáhlou sbírkou zbraní, např. foukaček na otrávené šípy, mečů s asymetrickou čepelí, válečnických štítů, ale i textilií, bederních roušek zdobených korálkovou výšivkou, nosítek na děti a hudebních nástrojů. K mimořádným ukázkám jejich mistrovství patří monumentální sochy předků v nadživotní velikosti a masivní mísy z tvrdého dřeva s reliéfně provedenými motivy mytických zvířat. (Remešová, B. M.: Dayek´sArt (Tribal Art from the Indonesian collections of the Náprstek Museum. In: Annals of the Náprstek Museum, Praha, 25, 2004, ss. 17 – 28.)
Z tradičních indonéských řemesel je v muzejní sbírce zastoupeno indonéské kovotepectví, kovolijectví a zbrojířství celou škálu zbraní - dýk, nožů, mečů a sekáčů. Nejreprezentativněji je zastoupen kris - typická indonéská dýka. K tradičním řemeslům patří také výroba textilií dovedená právě v Indonésii k vysokému stupni dokonalosti. Muzejní sbírka obsahuje ukázky proslulých indonéských textilních technik - batiky a ikatů.
Nedílnou součástí indonéské sbírky jsou kožené loutky k javánskému a balijskému stínovému divadlu zv. wajang purva či wajang kulit. Sbírka obsahuje také ukázky dřevěných loutek s koženými končetinami zv. wajang klitik. Tradiční indonéské divadlo rovněž používá loutky spodové. Loutkové představení doprovází gamelanový orchestr tvořený různými hudebními nástroji. V r. 1990 Náprstkovo muzeum získalo darem osmnáct hlavních gamelanových nástrojů.
