Přední východ, Střední Asie a Kavkaz
První přírůstky předovýchodní islámské sbírky se dostaly do muzea jako příležitostné dary krátce po jeho založení. Mezi dárci je v historickém inventáři uveden i zakladatel muzea Vojta Náprstekse svou manželkou Josefou a celá řada soukromých osob. Některé z nich, jako např. malíř Antonín Chittusi (1847 - 1891), patřily k významným osobnostem veřejného a kulturního života 19. století. Tyto dary byly většinou náhodného charakteru. Jednalo se o jednotlivé předměty - koberce, vzorky látek, oděvy a jejich doplňky. První větší sbírku daroval muzeu Alois Kašpar, kapelník, který pobýval na Krymu a ve Střední Asii. K rozšíření sbírky také přispěli tehdy významní cestovatelé, objevitel pramenů Tigridu, profesor Josef Wünsch (1842 – 1907), učitel Josef Kořenský (1847 - 1938), ale i básník a spisovatel Julius Zeyer (1841 - 1901).
Podstatnou část sbírek Předního Východu, Střední Asie a Kavkazu získalo Náprstkovo muzeum až v poválečném období různými dary a nákupy. Přestože sbírka vznikala nesystematicky, vytvořily se v ní postupem času ucelené soubory reprezentující významná období převážně islámské kultury. V roce 1994 byla muzejní sbírka rozšířena o jedinečnou rozsáhlou kolekci anatolských koberců a kilimů, dokumentující anatolskou kobercovou tvorbu od 18. až do počátku 20. století, kterou Národnímu muzeu daroval český rodák, starožitník, soukromý sběratel a publicista v oblasti užitého umění Rainer Kreissl (1924 – 2005)
Významnou část islámské sbírky tvoří předměty z kovu určené k běžnému dennímu užívání, jako jsou konvice, džbány, mísy, podnosy a talíře. Menší skupinu tvoří nádoby z arabských zemí. Převážná část sbírky pochází z oblasti Íránu a Střední Asie, a to především z období od poloviny 19. století do začátku 20. století. Běžnou íránskou produkci 2. poloviny 19. století dokládá soubor nůžek a dalších nástrojů z prolamované oceli, řada mosazných vykuřovadel a mešitních lamp nejrůznějších tvarů zdobených rovněž prolamováním nebo rytím. (Pospíšilová, D.: Brazier. Metalworks from the Náprstek Museum, Prague. Annals of the Náprstek Museum, 24, 2003, ss. 13-18)
Postupně se také vytvořil reprezentativní soubor kovových nádob pocházejících zejména z oblasti Bucháry a Samarkandu ze 17. - 19. století. Základem sbírky jsou předměty pozdní, přesto se v ní setkáme také se vzácnými předměty ze starší doby. Ze seldžuckého období, konkrétně z 12. století, pochází soubor vykuřovadel na nožkách z lité mosazi, střídmě zdobený rytím a kolkováním. Ze 16. - 18. století pocházejí mosazné misky na vodu s rytými nápisy z Koránu a s číslicemi magického významu, které mají chránit majitele před nemocemi a neštěstím.
Součástí islámské sbírky jsou zbraně. Většina z nich pochází z 19. století, vzácněji se objevují zbraně starší. Mezi palnými zbraněmi jsou zastoupeny pušky a pistole především z Turecka, Balkánu, Afgánistánu a Íránu. Chladné zbraně dokumentují islámskou produkci 19. století v širším rozsahu jak typově, tak geograficky. Sbírka obsahuje různé typy dýk a nožů (džambija, handžár, péškabz, kindžál), šavlí (šamšír, kilídž, jatagan), mečů, součásti zbroje, jako jsou ochrany předloktí a hrudi, přilby, štíty, prachovnice a další typy zbraní, např. palcáty, kopí a bojové sekery.
Šperky představují relativně malou část sbírky. Škála jejich typů však dokumentuje šperkařskou tvorbu z různých částí islámského světa. Sbírka zahrnuje náušnice, náramky, prsteny, pečetní prsteny, náhrdelníky, závěsy, spony k opaskům, ozdoby hlavy, paží a oděvu. Tyto předměty jsou vyrobeny z obecných nebo drahých kovů, z pocínované mědi, mosazi, stříbra, vzácněji ze zlata a jsou zdobeny např. mořskými korály, jantary, tyrkysy, karneolem, perletí, perlami, rubíny a opály. (Belaňová, P. Turkmen jewellery in the Central Asian collection of the Náprstek muzeum in Prague. In: Annals of the Náprstek muzeum, Praha, 30, 2009, ss.79 - 90)
Sbírka islámské keramiky není příliš rozsáhlá. Kromě nádob z počátku 20. století a z nedávné současnosti, jsou zde zastoupeny i starší a cennější předměty: fajánsové kachle s listrovou malbou a reliéfním nápisem z Koránu pocházející ze 14. století z Kášánu (Írán), (Nováková, H. Decorative motifs on ceramic fragments from Iran and Egypt. In: Annals of the Náprstek muzeum 26, 2004, Praha, ss. 95 – 104) soubor kameninových nádob s modrobílou malbou pod polevou z Íránu ze 17. - 18. století a několik talířů z Izniku (Turecko) z 18. - 19. století. Ve sbírce také najdeme soubor kameninových reliéfních kachlů malovaných v kádžárském stylu (19. století).
Zvláštní skupinu předmětů představují perské laky z kádžárského období (18. - 19.století). Zastoupeny jsou především knižní desky a pouzdra na psací potřeby (rákosová pera a inkoust), která jsou vyrobena z papíroviny nebo ze dřeva a zdobena malbou kvašovými barvami pod průhledným lakem. (Mleziva, J.: Penály a kalamáře. Několik ukázek schránek na pera z Blízkého východu. In: Nový Orient, Praha, roč. 62, 2007, č. 3., ss. 34-36)
Sbírka islámské knižní kultury a malířství je zastoupena rukopisy nebo jen jednotlivými listy z rukopisů, které jsou doprovázené malbou nebo tisky a miniaturou. K tradičním islámským řemeslům patří práce se dřevem na němž se uplatňuje technika intarzie. Pro Írán typickou výzdobnou a výrobně složitou technikou je tzv. chátamkárí, mozaika tvořená přírodní a barvenou kostí, dřevem a drátkem.
Textilní tvorba islámské oblasti a Zakavkazska, která si získala ve světě významné postavení, je ve sbírce Náprstkova muzea zastoupena širokou škálou textilních druhů. Nejvýznamnější z nich jsou vázané a tkané koberce, členěné např. podle technologie výroby na kilimy, sumaky, zili, verni, nebo způsobu použití: tülü, saf, sofra, yatak. Původní nepříliš rozsáhlá sbírka koberců dokládá tureckou, íránskou, středoasijskou a kavkazskou produkci 19. - 20. století, zastoupenou nejrůznějšími doplňky nomádského způsobu života, jako jsou stanové pásy, závěsy, pokrývky na jízdní zvířata, churdžiny - párové sedlové tašky, nebo čuvaly – nomádské tašky na oblečení, které se zavěšovaly na stěnu jurty. Dnes je tato sbírka nepatrnou součástí neobyčejně bohaté kolekce koberců a kilimů, která vznikla díky již zmíněnému daru Rainera Kreissla.
Dalším významným odvětvím textilní tvorby zastoupeným ve sbírce Předního východu je výšivka různými technikami (řetízkový, plochý, prolamovaný nebo výplňkový steh) a materiály (hedvábí, vlna, bavlna, dracoun, stříbrné či zlaté nitě), která je součástí jak interiérových dekorativních předmětů, tak oděvu, pokrývek hlavy a obuvi z 19. a 1.poloviny 20. století . (Mleziva, J., Footwear in the countries of the Near East. In: Annals of the Náprstek muzeum, Praha, 29, 2008, ss. 87 – 113)
V roce 2004 koupilo Národní muzeum soubor 53 stínových loutek tradičního tureckého stínového divadla Karagöz neboli gölge oyunu, vyrobených z pergamenu.
