Oddělení prehistorie a protohistorie

Bronzová spona s přívěsky balkánského původu
Želenice, okr. Kladno, doba železná (6. stol. př. n. l.)

Za datum formálního vzniku samostatného prehistorického oddělení lze považovat 15. březen 1893, kdy byl jmenován pro sbírku prehistorie kustod (J. L. Píč), konzervátor (B. Jelínek) a na půl úvazku sluha (V. Landa). Do té doby byly pravěké nálezy - v souladu s tehdejším stupněm vědeckého poznání - součástí blíže nediferencovaných sbírek. Samotný název oddělení prehistorie a protohistorie se datuje od roku 1970.

V počátku své existence vlastnilo muzeum jen velmi málo archeologických nálezů různé hodnoty. K zásadnímu obratu došlo za působení univ. prof. dr. J. L. Píče (1893-1911), díky jehož rozsáhlé heuristické činnosti bylo vytvořeno jádro skutečně národní prehistorické sbírky asi s 50 000 předměty. V současné době dosáhl počet sbírkových předmětů hranice půl milionu. Hlavní sběrnou oblastí prehistorického oddělení jsou od počátku jeho existence Čechy. Předměty z jiných oblastí byly a jsou do sbírky zařazovány především jako srovnávací vědecký nebo prezentační fond. Výjimku tvořily egyptologické a antické soubory, které s osamostatněním příslušných odborných pracovišť přešly pod jejich správu.

V současné době má oddělení i technické a odborné zázemí zajišťující zpracování nálezů, jejich konzervaci, dokumentaci a výrobu kopií pro výstavní účely (keramická laboratoř, laboratoř pro konzervaci kovů, restaurátorská dílna na výrobu kopií, kreslírna). Tento provozní úsek tvoří spolu s kurátory-archeology, správcem depozitářů a knihovníkem základnu pro zajištění činnosti sbírkotvorné, vědeckovýzkumné, výstavní, přednáškové, odborně metodické, publikační a ediční.

Základním a nejvydatnějším zdrojem sbírkových předmětů je terénní výzkum. Ten muzeum poprvé oficiálně uskutečnilo v roce 1843. Se skutečným systematickým archeologickým výzkumem Čech započal J. L. Píč koncem 19. století, jehož prostřednictvím byla sbírka obohacena o řadu četných spolehlivých a ověřených nálezových celků. Muzejní terénní činnost J. Neustupného zasahovala před 2. světovou válkou až na území Slovenska. Z novějších poválečných terénních akcí jmenujme např. výzkum neolitického hrazeného sídliště v Hlubokých Mašůvkách na Moravě, neolitického sídliště ve Mšeně u Mělníka, halštatského hradiště v Kralupech-Minicích n. Vlt., keltského oppida v Třísově, slovanského hradiště v Libici n. Cidl., mezolitického sídliště v Hoříně u Mělníka, slovanských mohyl v Kožlí u Orlíka, rozsáhlý záchranný výzkum polykulturního naleziště v Kosoři u Radotína a předstihový a záchranný výzkum polykulturní lokality ve Vepřku u Kralup n. Vlt.

Římská bronzová pánev - detail hlavy
Mainady. Řepov, okr. Mladá Boleslav.
Doba římská (1. stol. n. l.).

Terénní výzkum je především východiskem veškeré vědecké práce v oborech prehistorie a protohistorie. Spolu se získanými nálezy umožňuje vytváření systematicky roztříděných sbírkových fondů a dalších aktivit s výstupy ve formě výstav, přednášek či publikací. A byly to právě hodnoty sbírkového fondu Národního muzea a vědecké úsilí jeho tvůrců, které koncem 19. a v prvních desetiletích 20. století pomohly Národnímu muzeu stanout mezi předními evropskými odbornými a vědeckými institucemi. Především o pravěkou sbírku prehistorického oddělení se opírá dodnes významný studijní pramen - šestisvazkové dílo J. L. Píče: Starožitnosti země české (1899-1907). Z bohatství a unikátnosti sbírkového fondu vycházejí i práce A. Stockého, ať již jde o Pravěk země české I. Věk kamenný (1926), nebo o populární obrazové publikace Čechy v době kamenné (1924), Čechy v době bronzové (1928), Čechy v době železné (1933). Tuto řadu doplňují Země české za doby knížecí (1932) od J. Schránila, který ale muzejní sbírku především využil jako základ k vynikající syntetické práci Die Vorgeschichte Böhmens und Mährens (1928). Vědecký výzkum a vědecké práce zůstaly vlastní oddělení prehistorie a protohistorie i v dobách pozdějších a současných. Z publikovaných prací upozorňujeme na syntetické dílo kolektivu jeho pracovníků Pravěk Československa (1960 - J. Neustupný, I. Hásek, J. Hralová, J. Břeň a R. Turek), na monografická díla R. Turka (Čechy na úsvitě dějin - 1963, práce o hradišti v Libici nad Cidl.), J. Břeně (pojednání o oppidu v Třísově), na monografické práce vycházející v samostatné ediční řadě FONTES ARCHAEOLOGICI PRAGENSES (od roku 1958 dvacet pět svazků), PRŮVODCE PRAVĚKEM (od roku 1966 tři svazky) a úplně nově i v populárně naučné řadě ILUSTROVANÝ PRŮVODCE PRAVĚKEM (jeden svazek od roku 1997). V rámci nového způsobu financování se vědecký výzkum rozvíjí i na bázi mezinárodních projektů a vědeckých grantů (např. Prähistorisches Gold in Bayern, Böhmen und Mähren, Corpus der römischen Funde im europäischen Barbaricum, Komplexní zpracování jantaru ze sbírky oddělení prehistorie a protohistorie Národního muzea, Stará sbírka oddělení prehistorie a protohistorie Národního muzea jako jeden ze základních pramenů k úvahám o pravěkém vývoji v Čechách aj.) nebo projektů sponzorovaných podnikem Českomoravský cement, a. s. (např. Člověk a jeskyně v Českém krasu, Zpracování výzkumu v Kosoři).

Logickým vyústěním vědecké archeologické práce jsou i expozice. Výrazný posun v uvedené oblasti znamenala koncepce J. Neustupného, realizovaná v roce 1958 jako expozice Pravěku Československa, po úpravě roku 1966 se jmenovala Pravěké dějiny československého území a po nedávné aktualizaci je návštěvníkům zpřístupněna pod názvem Pravěké dějiny Čech, Moravy a Slovenska. Široce koncipovaný způsob prezentace spolu a použití tzv. proudové vitríny dovolily přehledně a srozumitelně vyjádřit myšlenku kontinuity vývoje osídlení i genetické a chronologické vztahy archeologických kultur, a to spolu s jevy hospodářskými, společenskými a kulturními.
Nejnovější aktivity jako výstavy, přednášky, kolokvia apod. jsou uvedeny v rubrice Aktuality.

Archeologická expozice:

1. sál - Doba kamenná
2. sál - Starší doba bronzová
3. sál - Střední doba bronzová
4. sál - Mladší a pozdní doba bronzová, starší doba železná
5. sál - Doba laténská, doba římská a stěhování národů
6. sál - Raný středověk

Historické muzeum

Složky a oddělení