Od útlého dětství projevoval velké hudební nadání. V šesti letech se začal učit hrát na klavír a záhy s velkým úspěchem veřejně vystupoval. Od svých dvanácti let komponoval a studoval soukromě skladbu u předních osobností českého hudebního života Jaroslava Křičky, později u Otakara Jeremiáše. Jeho skladby i z chlapeckých let byly veřejně provozovány a vydávány tiskem. Na Státní konzervatoři hudby v Praze (dnešní Pražská konzervatoř) absolvoval v roce 1944 obor dirigování, poté dva roky pokračoval na Mistrovské škole u Václava Talicha. Vysokoškolská studia muzikologiepsychologie na Filozofické fakultě UK nemohl v revolučním roce 1948 z ideologických důvodů úspěšně zakončit – titul PhDr. zde získal až o 43 let později. Pro svou politickou angažovanost během Pražského jara v roce 1968 a kvůli své skautské činnosti se stal v 70. letech nepohodlným – jeho skladby se nesměly hrát (začátkem 70. let byly všechny skladby nahrané a uložené v Československém rozhlase smazány) a autor sám nesměl vycestovat do zahraničí. Jelikož se v té době již věnoval skladbě a muzikologii ve svobodném povolání, byl nucen čelit řadě existenčních problémů. Přesto zanechal rozsáhlé doklady své práce, zahrnující dílo skladatelské, literární, editorské i upravovatelské.

Jarmil Burghauser byl celý život plodným skladatelem, pracovitým muzikologem, ale také například organizátorem hudebního života a aktivním skautem. Mimo jiné vyučoval na AMU (1946-49), byl sbormistrem a dirigentem Národního divadla v Praze (1946-53), později spolupracoval s Československým státním filmem jako hudební poradce a autor či pracoval jako scénárista hudebních pořadů pro televizi a rozhlas. Mnoho let také působil ve Společnosti Antonína Dvořáka, jejímž předsedou se stal v roce 1984. Jako skladatel získal v 60. letech řadu ocenění (zvlášť úspěšným se stal balet Sluha dvou pánů z roku 1958). Byl také celoživotním aktivním skautem. Po Jaroslavu Foglarovi vedl slavný oddíl Dvojka, komponoval písně pro zpěv ve skautských oddílech a vydával zpěvníky junáckých a mládežnických písní. Mimo jiné do současné podoby upravil (zjednodušil) skautskou hymnu, původně napsanou tehdejším šéfem opery Národního divadla Karlem Kovařovicem pro pěvecké kvarteto.

K zájmu o Antonína Dvořáka přivedl mladého Burghasera autor první velké monografie o skladateli Otakar Šourek, jehož dceru Vladanu si vzal za manželku. Spolu se svým tchánem Burghauser pracoval na obsáhlém projektu souborného vydání Dvořákova díla, jako editor se podílel na více než padesáti svazcích edice, přičemž ke čtyřiceti z nich napsal také předmluvy. Vedle mnoha studií o Dvořákově díle spolupracoval s O. Šourkem a později sám dokončil a roku 1960 vydal Tematický katalog Antonína Dvořáka, neodmyslitelnou pomůcku každodenního života muzejního kurátora. Dalším autorem, jehož tvorbě věnoval Burghauser mnoho úsilí, byl Leoš Janáček – spolu s dalšími kolegy připravoval souborné vydání díla tohoto skladatele. Přispěl ale také k edici děl dalších českých skladatelů, jako B. Smetana, Z. Fibich, V. Blodek ad. Vedle soustavné muzikologické práce Jarmil Burghauser také přednášel na mezinárodních konferencích o české hudbě a zasloužil se o přijetí Dvořáka jako osobitého světového skladatele (mimo jiné podnítil zájem o Dvořáka ve Spojených státech amerických: D. Beveridge, M. Beckerman aj).

Ve své vlastní rozsáhlé hudební tvorbě se Jarmil Burghauser věnoval téměř všem hudebním formám. V jeho díle nalezneme jak komorní hudbu, tak orchestrální skladby, opery i balety, ale také například hudbu scénickou. Stylově nejprve vycházel z dědictví české hudby (mj. z díla A. Dvořáka), od konce 50. let se postupně přiklonil k neoklasicismu, který je charakteristický zejména pro jeho dva balety podle Molièra Lakomec a slavný Sluha dvou pánů. Vrcholem jeho tvorby jsou skladby ze 60. let, reflektující dobovou vlnu tzv. Nové hudby. Burgahuser rovněž vytvořil a teoreticky formuloval vlastní kompoziční techniku, kterou pojmenoval „harmonický serialismus“.

Na závěr pro zajímavost uveďme dvě jména, pod kterými lze nalézt osobu Jarmila Burghausera. V 70. letech využíval pro komponování pseudonym Michal Hájků. Ten si údajně zvolil podle jména významného českého historika Václava Hájka z Libočan (zemřel 1553), který měl být jedním z Burghauserových předků z matčiny strany. Naproti tomu přezdívka Jumbo, kterou Burghauser používal ve skautu, je odvozena od zkratky jména Jarmil Mokrý Burghauser (JMB).


autor článku: Mgr. Petr Kudláček


Oslavte s námi 100. výročí narození J. Burghausera!

Vzpomínkový pořad Zázračné dítě Jarmil Burghauser se koná v pondělí 18. 10. v Muzeu Antonína Dvořáka

Fotoalbum

Před Palácem kultury (dnešní Kongresové centrum Praha) během konference o Dvořákových operách v roce 1983: John Clapham, Jaroslava Dobrinčičová, Lucinda Houtchensová, Alan Houtchens, Jan Smaczny, Jarmil Burghauser

Před Palácem kultury (dnešní Kongresové centrum Praha) během konference o Dvořákových operách v roce 1983: John Clapham, Jaroslava Dobrinčičová, Lucinda Houtchensová, Alan Houtchens, Jan Smaczny, Jarmil Burghauser

St. Louis, 1988, během konference o L. Janáčkovi: David Beveridge a Jarmil Burghauser

St. Louis, 1988, během konference o L. Janáčkovi: David Beveridge a Jarmil Burghauser

U Jarmila Burghausera doma, 1994: Vpředu: John Tibbetts, partnerka J. Burghausera Jarmila Hněvsová, její matka. Vzadu: sestra Jarmily Hněvsové, Graham Melville Mason, D. Beveridge, J. Burghauser

U Jarmila Burghausera doma, 1994: Vpředu: John Tibbetts, partnerka J. Burghausera Jarmila Hněvsová, její matka. Vzadu: sestra Jarmily Hněvsové, Graham Melville Mason, D. Beveridge, J. Burghauser

Jarmil Burghauser ve Worcesteru, 1991

Jarmil Burghauser ve Worcesteru, 1991