Karel Slavoj Amerling

Amerling studoval filosofii ve Vídni a později medicínu v Praze. Měl široké znalosti přírodních věd i dalších oborů. Ve formující se vlastenecké společnosti přelomu 30 a 40. let 19. století si získal mnohé příznivce a obdivovatele. Jeho ideálem bylo šíření všeobecné vzdělanosti. Vybudování velkorysého pedagogického projektu – Budče sice ztroskotalo, ale přispěl k prosazení ženského vzdělávání a zabýval se také péčí o duševně nemocné. Napsal množství článků a spisků, v nichž se odráží jeho svérázný způsob vyjadřování a uvažování.

Karel Slavoj Amerling byl letech 1833-1837 asistentem Jana Svatopluka Presla, profesora mineralogie a biologie. Živě sledoval snahy jeho přiblížit přírodovědné vzdělání české veřejnosti. Klíčové bylo zejména stanovené českého odborného názvosloví a terminologie. K prvním kroků na tomto poli patřil Preslův živočichopis nebo Staňkův pitevní atlas. Také Amerling se do vytváření odborného názvosloví nadšeně zapojil. Popularizace přírodních věd v jeho pojetí ale sahala podstatně dále. Šlo mu o jejich uplatnění v praxi. By jedním ze zakládajících členů Společnosti pro fyziokracii, publikoval množství spisků, pořádal přednášky pro řemeslníky, a mnoho dalšího.

K nejzajímavějším počinům patří Promyslný posel. Kniha, která vycházela na pokračování a měla formu rozhovoru. Byla určena nejširšímu publiku a postavy z venkovského prostředí v ní rozmlouvaly s příchozími o nejnovějších poznatcích, vynálezech a technologiích.