České muzeum hudby

Podrobnější informace k přístupnosti objektu dle mapování POV

Historie budovy

Na místě dnešní budovy Českého muzea hudby a náměstíčka před muzeem byl patrně svobodný dvorec s vlastním románským kostelíkem, který se stal základem kláštera dominikánek zvaných magdalenitky, doloženého roku 1329. Tím bylo dáno i nadále používané zasvěcení původního kostela sv. Máří Magdaleně. Původní kostelík byl ve 14. století goticky upraven.

V červnu 1420 celý klášter i kostel poničili husité. Pozemky si rozebrali husitští měšťané Malé Strany. Až v roce 1574 majetek koupila pražská metropolitní kapitula a v roce 1604 jej postoupila dominikánům, kteří se sem přestěhovali ze Starého Města po příchodu jezuitů.

Aby mohli vybudovat nový chrám, museli dominikáni hledat bohatého donátora. Našli ho v sousedovi Karlu Alexandru Michnovi z Vacínova. Jeho otec Pavel závratně zbohatl jako generální proviantmistr a dodavatel pro armádu Albrechta z Valdštejna i dalšími četnými pochybnými obchody za třicetileté války. V roce 1627 byl povýšen do stavu říšských hrabat. Velký rodinný erb zdobí průčelí kupole budovy. Chrám se měl stát rodinnou hrobkou.

Projektantem nového kostela byl vybrán Franceso Caratti (1615–1677), přední italský architekt raného baroka v Čechách. Prostřednictvím Vídně přinesl do Prahy nové principy italské architektury. Jeho nejznámější stavbou v Praze je Černínský palác. Pro Michny z Vacínova přestavoval i nedaleký palác (Tyršův dům). Z prostorových důvodů má chrám neobvyklou orientaci sever–jih. Základní kámen byl položen v roce 1654, avšak stavba se protahovala a málem nebyla dokončena. V roce 1679 zde byly instalovány tehdy největší pražské varhany a v roce 1709 byl hotový chrám slavnostně vysvěcen.

V důsledku reforem Josefa II. dominikánský klášter zkrachoval a byl v roce 1783 zrušen. Po pokusech o průmyslové využití a částečné přestavbě, kdy byly mj. odstraněny věže v průčelí, byla stavba získána do majetku českého gubernia, které zde vybudovalo podle projektu J. K. Zoebela vrchní poštovní úřad, který tehdy sloužil nejen k přepravě listovních zásilek, ale také k přepravě osob poštovními kočáry.

Základ dnešní podoby získala budova po přeměně na četnické kasárny po roce 1848. Základní úprava proběhla v roce 1850. V roce 1851 byl vypracován projekt Josefa von Wentzela a objekt upraven ve stylu klasicismu. Zvenku byla budova zvýšena na 3 patra v celém obvodu a uvnitř vybudovali ochoz pro vnitřní komunikaci. Na žádost z Vídně byl projekt doplněn o monumentální schodiště v místě původního kněžiště, aby byla zaručena dostatečně rychlá mobilita četníků po budově. Celkově získala budova kompaktní ráz, který již nepřipomínal původní chrámovou stavbu.

Po roce 1918 zde bylo Zemské četnické velitelství v Praze a budova sloužila četnictvu až do jeho zrušení v roce 1948. Pak zde sídlil tehdejší Státní ústřední archiv (dnes Národní archiv). V roce 1948 byl prostorem původních bočních kaplí proražen průchod pro pěší.

V letech 2002 až 2004 proběhla zásadní rekonstrukce, která při respektování památkové ochrany vrátila budově původní klasicistní podobu a otevřela ji opět Pražanům a umožnila Národnímu muzeu zpřístupnit cenné hudební sbírky.