Lumír Jisl a jeho vědecké působení v Mongolsku: 1957–1969

PhDr. Lumír Jisl, CSc. (18. duben 1921 Svijanský Újezd – 22. listopad 1969 Praha) byl předním československým archeologem, jehož oblast bádání zahrnovala jak výzkum na domácí půdě, tak i vykopávky v zahraničí, konkrétně v Mongolsku. V roce 1958 vedl velmi úspěšnou první československou zahraniční archeologickou expedici, která se zaměřila na průzkum památníku turkického prince Kültegina. Vedle archeologie se Lumír Jisl odborně zabýval buddhistickým uměním v Číně, Tibetu, a především pak v Mongolsku, patřil tedy mezi první československé buddhology s terénní zkušeností. Své poznatky v této oblasti čerpal jak ze svých pobytů v Číně a Mongolsku (1957–1969), tak i ze studia muzejních sbírkových materiálů v Praze i celé Evropě. Výsledky bádání in situ a bádání v muzeologických a soukromých sbírkách publikoval monograficky i časopisecky, a to jak česky, tak i v němčině, angličtině, francouzštině, polštině a čínštině. Lumír Jisl, který patřil k průkopníkům československého bádání v Mongolsku a Číně, zemřel předčasně 22. listopadu 1969 v Praze ve věku pouhých čtyřiceti osmi let.

Zůstala po něm bohatá, do velké míry již zpracovaná vědecká pozůstalost, která je v pečlivém držení jeho dvou dcer. Součástí tohoto vědeckého archivu osahujícího rukopisy, pracovní poznámky, cestovní hlášení a deníky, odbornou korespondenci domácí i zahraniční, excerpta z literatury atp. je i rozsáhlý fotografický archiv dokumentující autorovy pobyty v Mongolsku a Číně. Přednáška se zaměří na to, proč a jak se do těchto vzdálených končin dostal, a hlavně co tam dělal.