Přihlásit se
V pondělí 9. června navrátilo Národní muzeum po půl roce v restaurátorské dílně na Barrandovské skály litinovou pamětní desku s nápisem BARRANDE. Ta byla na konci listopadu loňského roku kvůli špatnému stavu sejmuta a Národní muzeum jako majitel desky iniciovalo její odborné zrestaurování.
Stejně jako před 141 lety, kdy byla v roce 1884 na Barrandovské skály umístěna poprvé, přispěly i nyní k jejímu navrácení sponzorské dary.
Historie desky BARRANDE
První záměr vytvořit a umístit pamětní desku navrhl už v roce 1883 Jan Neruda v rámci svého fejetonu v Humoristických listech. O vznik a její umístění se pak nejvíce zasloužil Antonín Frič, významný český přírodovědec, zoolog a paleontolog a vůdčí osobnost přírodovědy tehdejšího Národního muzea. Pamětní deska nesoucí Barrandovo jméno byla na tehdejší Chuchelské skály zasazena Přírodovědeckým sborem Národního muzea a před více jak 141 lety, 14. června 1884 slavnostně odhalena za účasti největších kapacit tehdejší národní společnosti, jejíž zástupci sledovali odhalení desky na Vltavě přímo z plovoucího parníku. Pamětní desku vyrobila a její výrobu v hodnotě 300 zlatých sponzorovala První Českomoravská továrna v Libni. Na instalaci desky v hodnotě 572 zlatých pak byla provedena sbírka mezi významnými geology v USA. Velkou část nákladů neslo také samotné Museum Království českého, jak se tehdy Národní muzeum nazývalo. I když skály ještě několikrát změnily majitele, věcné břemeno v podobě pamětní desky bylo na základě zápisu v pozemkových knihách z roku 1884 zachováno nástupcům Musea Království českého. V roce 1907 byla deska z důvodu úprav Barrandovské skály sejmuta a znovu pozlacena. Nátěry byly posléze obnoveny ještě v roce 1968. Skála nebyla pro osazení desky vybrána tak docela náhodou. Nejedná se sice o nejvýznamnější z Barrandových lokalit, není to ani lokalita, kde našel své první zkameněliny, je to ovšem jeden z nejpůsobivějších geologických profilů na území Prahy, dobře patrný i z velké dálky, ukazující detailně provrásněné vápence spodnodevonského stáří. Ty v blízkém okolí těžily četné lomy až do 20. století. Téměř 5 metrů dlouhá a 1,5 metru vysoká deska s paleontologovým jménem byla vsazena do skalní stěny jako symbolický pomník rok po Barrandově smrti. Právě po něm byly skála i celá národní přírodní památka pojmenovány a patří jí prvenství v kategorii nejstarší chráněné území geologického charakteru v České republice.
Předrestaurátorský průzkum, který proběhl v loňském roce, ukázal, že je pamětní deska v havarijním stavu a bylo nutné ji ze skály sejmout. Kromě vrstvy zdegradovaných nátěrů, které byly nekompaktní a odlupovaly se, na ní zapracovala koroze, která narušila celou její statiku.
Odborníci desku za pomoci profesionálů na výškové práce a jeřábu demontovali ze skalního masivu a převezli do restaurátorského ateliéru, kde byl proveden průzkum stavu desky a odebrán vzorek barevných povrchových úprav pro následné laboratorní průzkumy. Technikou jemného pískování byly odstraněny povrchové nečistoty, zdegradované nátěry a koroze. Pohledová čelní strana desky byla opatřena nátěrem ultramarínové modré barvy. Samotná písmena jsou podbarvena žlutým nátěrem a pokryta 13 gramy plátkového 24karátového zlata. Zrestaurovaná deka je ukotvena na nerezový rám a opatřena novým zastřešením, které zamezuje zanášení prostoru mezi deskou a skalním masivem a zároveň umožňuje cirkulaci vzduchu v tomto prostoru, což zpomaluje proces degradace ochranných nátěrů a vznik koroze.
Stejně jako před 140 lety, kdy byla deska umístěna na Barrandovské skály poprvé, pomohly i tentokrát k jejímu zrestaurování a navrácení sponzorské dary, které věnovaly Městská část Praha 5, Společnost Národního muzea a PhDr. Václav Nekvapil, Ph.D., potomek Barrandova nejbližšího českého spolupracovníka prof. Jana Krejčího.
Joachim Barrande (11. srpna 1799 Saugues, Francie – 5. října 1883 Frohsdorf, Rakousko-Uhersko) Francouzský stavební inženýr přijel do Čech v roce 1832 spolu s dvorem krále Karla X., kde působil jako vychovatel. V Praze se seznámil se zakladatelem Národního muzea Kašparem hrabětem ze Šternberka, který se podílel mimo jiné na stavbě koněspřežné železnice z Prahy do Plzně. Plán se sice plně neuskutečnil, ale Barrande při přípravných pracích objevil množství zkamenělin. Začal se jimi zabývat a vypracoval se na paleontologa světového věhlasu. Pražskému muzeu odkázal své poznámky, knihovnu, i značný finanční obnos na dokončení výzkumu. Hlavně ale statisíce zkamenělin ze svých sbírek, včetně exemplářů, na kterých založil stovky svých nových paleozoologických druhů.
