Všech pět rukopisů bylo bez ohledu na svůj původ již ve středověku součástí knihovny augustiniánské kanonie v Roudnici nad Labem. První pochází z druhé polovině 14. století a jedná se o patristický homiliář (XVI A 7). Další sepsaný roku 1349 obsahuje výklady biblických prologů a s provinciálními statuty pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic (XVI A 11). Patrně jihoevropského původu je výklad Gratiánova Dekretu od Guidona de Baysio z první poloviny 14. století (XVII A 1). V Paříži roku 1344 vznikl iluminovaný kodex se zpovědní příručkou Astesana z Asti a dalšími díly pro užití při zpovědi (XVII A 4) a poslední rukopis skládající se z výkladů Bernarda z Montemirato k papežským dekretálům a dalších právních textů byl opsán nejspíše v Bologni v první třetině 14. století (XVII A 16).




Rozumím