Vědecké zaměření:
- staroslověnské a církevněslovanské památky, překladová technika z latiny do staroslověnštiny a církevní slovanštiny, knihovny osobností, knihovna Pavla Josefa Šafaříka, výzkum slovanských fondů Knihovny NM
Vzdělání:
- FF UK, obor latina – chorvatština (Mgr. 2010, diplomová práce: Odraz latiny v charvátskohlaholských památkách – Překladová technika ablativu absolutního v charvátskohlaholské Benediktově Řeholi)
- FF UK, 2010–2017 doktorské studium, obor Slovanské filologie (Ph.D. 2017, téma disertační práce: Překladová technika z latiny do staroslověnštiny na základě Gumpoldovy legendy a Druhé staroslověnské legendy o sv. Václavu)
Pracovní působení:
- od 2019 sekretariát ředitele Knihovny NM
- 2016–2019 oddělení základní knihovny Knihovny NM
- 2013–2015 oddělení rukopisů a starých tisků KNM
- 2010-2017 Slovanský ústav AV ČR, v. v. i. – oddělení paleoslovenistiky a byzantologie
- 2009–2013 výuka latiny na Gymnáziu Ohradní
Granty:
- Grant GAUK (527012) - Komentovaný překlad Widukindovy kroniky (spoluřešitel), 2012-2016
- Gorazd: digitální portál staroslověnštiny. Grant Ministerstva kultury ČR NAKI II (kód projektu DG16P02H024), 2016–2017 (spoluřešitel)
Členství ve vědeckých organizacích:
- členka Jednoty klasických filologů
Ostatní aktivity:
- od 2018 členka Vědecké rady NM
- od 2016: redaktorka časopisu Acta Musei Nationalis Pragae – Historia litterarum
- od 2016: členka Ediční rady NM
Pedagogická činnost:
- Spolupráce s ÚVES FF UK, seminář Četba církevněslovanských textů (ak. rok 2013/2014)
Bibliografie:
ediční činnost:
- BRODSKÝ, Pavel – SPURNÁ, Kateřina – VACULÍNOVÁ, Marta (edd.). Liber viaticus Jana ze Středy. Komentářový svazek ke zmenšené reprodukci rukopisu XIII A 12 Knihovny Národního muzea. Praha: Academia, Národní muzeum, 2016.
překlady:
- Widukind z Corvey, Izdný, Jakub, ed. a Spurná, Kateřina, ed. Dějiny Sasů. Překlad Jakub Izdný a Kateřina Spurná. Vydání první. Praha: Argo, 2016. Memoria medii aevi; svazek 23.
kapitoly v monografiích:
- BROM, Vlastimil et al. Rukopisné zlomky knihovny Národního muzea. Signatury 1 D, 1 E a 1 G. Praha: Národní muzeum, Scriptorium, 2016, s. 135–181. (spolu s V. Čermákem)
- BLÁHOVÁ, Emilie et al. Slovník jazyka staroslověnského. Historie – osobnosti – perspektivy. Praha: Slovanský ústav AV ČR, 2016, s.175–185 (překlad chorvatského textu A. Nazor), 309–321, 363–376.
články v časopisech a sbornících:
- Infinitivní konstrukce ve Druhé staroslověnské legendě o sv. Václavu. In: Lidská zkušenost jako součást jazykové sémantiky? Sborník z 15. mezinárodního setkání mladých lingvistů. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2018, s. 10–19. ISBN 978-80-244-5394-1.
- Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu ve vztahu k latinské předloze. Listy filologické 141, 2018, č. 3–4, s. 355–392.
- Druhá církevněslovanská legenda o sv. Václavu. In: TOMELLERI, Vittorio S. – VERNER, V. Inna (edd.) Specimina philologiae Slavicae (Book 192): Latinitas in the Slavonic World (Nine case studies). Berlin: Peter Lang GmbH, Internationaler Verlag der Wissenschaften, 2018, s. 63–81.
- Biblické citáty v Druhé staroslověnské legendě o sv. Václavu. In: MALČÍK, Petr (ed.). Vesper slavicus. Sborník k nedožitým devadesátinám prof. Radoslava Večerky. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 185–191.
- Šafaříkova knihovna ve sbírkách Knihovny Národního muzea. Slovo 66, 2016, s. 185–207.
- Způsoby překladu pasivních tvarů a konstrukcí v charvátskohlaholské Řeholi sv. Benedikta. In: Hrvatsko glagoljaštvo u Europskom okružju (ed. V.B. Stipčević – S. Požar – F. Velčić), Staroslavenski institut, Zagreb 2015, s. 663–677.
- Překladová technika ablativu absolutního v charvátskohlaholské Řeholi sv. Benedikta. In: Slovo 64 (2014), s. 57–78.
- Problematika předloh Druhé staroslověnské legendy o sv. Václavu. In: Usta ad Albim Bohemica. Roč. 13, č. 1 (2013), s. 16–24.
- K problematice církevněslovanského překladu Benediktovy Řehole. In: Usta ad Albim Bohemica. Roč. 10, 2–3 (2010), s. 122–126.
lexikografické práce:
- BLÁHOVÁ, Emilie (edd.). Index verborum graeco-palaeoslovenicus. Tomus I (fasciculus 5–8). Praha: Slovanský ústav AV ČR, v. v. i., Euroslavica, 2011–2014.