Jaroslav Vrchlický (17. 2. 1853 – 9. 11. 1912) je považován spolu s Janem Nerudou a Svatoplukem Čechem za největšího českého básníka konce 19. stol. Jeho monumentální dílo, obsahující všechny žánry literární tvorby, patří k jednomu z nejbohatších a nejvšestrannějších v české literatuře. Je dobře znám jako čelní osobnost tzv. Lumírovců a jejich programu světovosti české literatury. Vrchlický patří též k nejvýznamnějším českým překladatelům jak rozsahem a časovým rozpětím, tak koncepcí, kdy překlad považoval za osobité tvůrčí dílo.

Méně už je znám jeho úzký vztah k hudbě. Hudební výstavka přibližuje Vrchlického jako znalce a ctitele hudby, jíž složil svůj hold v řadě básní. Osobně spolupracoval jako libretista s řadou předních hudebních skladatelů. Je autorem básnické složky největšího světového melodramu – Fibichovy trilogie Hippodamie, libretistou Dvořákova oratoria Svatá Ludmila a opery Armida, básníkem desítek kantát, stovek sborů a písní. Jeho tvorba zcela mimořádně působila na naši hudbu, a to nejen jako slovesný podklad děl vokálních a dramatických, ale i jako inspirační podnět skladeb nástrojových, jak o tom svědčí například symfonická báseň Balada blanická Leoše Janáčka.