Štítonoši jsou specializovanou skupinou mandelinek úzce vázaných na své živné rostliny s největší druhovou rozmanitostí v tropických a subtropických oblastech Jižní Ameriky. Z pásu unikátních atlantských lesů na pobřeží Brazílie bylo popsáno velké množství druhů (přibližně 1000; celosvětově má celá podčeleď 6300 druhů), avšak více jak 50 % z nich již nebylo znovu nasbíráno, jelikož brazilské atlantské lesy byly z větší části zdevastovány lidskou činností a urbanizací. Množství druhů je tak specificky vázaných na svou hostitelskou rostlinu a biotop, že se využívají jako bio indikátoři zachovalosti biotopů. Navíc mají štítonoši velmi rozmanité adaptace na přežití v okolním prostředí (např. péče o potomstvo, sekvestrace sekundárních metabolitů z živných rostlin, nejrozmanitější larvální stadia v rámci mandelinek), takže se stali modelovým předmětem mnoha ekologických studií. Veškeré tyto adaptace jim umožnily velice efektivně využívat své živné rostliny a obstát silnému predačnímu tlaku a z některých druhů se stali obávaní škůdci mající obrovský dopad na zemědělství. V lokálním měřítku omezují zejména pěstování plodin tradičním způsobem (např. batáty) či jsou často nevítanými škůdci okrasných rostlin. V globálním měřítku jsou zejména významní škůdci na palmách a z několika druhů se již stali karanténní kosmopolitní škůdci. Sbírky Entomologického oddělení Národního Muzea obsahují rozsáhlý materiál štítonošů sbíraný krajanem Jaro Mrázem počátkem 20. století v atlantických pralesích Brazílie. Tento materiál nebyl dodnes řádně zpracován a představuje unikát v celosvětovém měřítku, neboť byl sbírán v metropolitní oblasti Sao Paula, ve které byla příroda téměř kompletně zničena intenzivní urbanizací během posledních padesáti let. Zpracování tohoto materiálu je tudíž velmi žádoucí jak z vědeckého hlediska, tak sbírkotvorného, neboť obsahuje velké množství druhů, které doposud nejsou zařazeny v systematické sbírce Entomologického oddělení, a s největší pravděpodobností obsahuje také druhy, které se již nikdy nepodaří znovu nasbírat.
Cílem projektu je revize, identifikace a seřazení materiálu štítonošů nasbíraných Jaro Mrázem v Sao Paulu v Brazílii. Takto budou postupně zpracováni všichni jedinci, tj. přibližně 2000 exemplářů. Následně bude materiál předběžně roztříděn do morfo-druhů.

Název projektu: Štítonoši (Coleoptera: Chrysomelidae: Cassidinae) nasbíraní Jaro Mrázem v Sao Paulu v Brazílii ve sbírkách Entomologického oddělení Národního Muzea
Období: 2017–2018
Poskytovatel: Národní muzeum
Typ projektu: Interní grant
Řešitel za NM: RNDr. Lukáš Sekerka, Ph.D.

Předpokládané výsledky/výstupy:
Práce bude mít celkově dva výstupy. Přehledně seřazená sbírka štítonošů nasbíraných Mrázem, v prachotěsných entomologických krabicích, která bude tvořit základ systematické muzejní sbírky štítonošů pro následující triby: Chalepini, Imatidiini, Mesomphaliini, Spilophorini, a Sceloenoplini a publikace v impaktovaném periodiku (Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae) obsahující přehled všech druhů nasbíraných Mrázem s vyobrazením všech zajímavých taxonů a popisem nových druhů.

Sekerka Lukáš, RNDr., Ph.D.

Vedoucí oddělení, kurátor
E-mail: lukas_sekerka@nm.cz
Telefon: 420 224 497 912

FOTOGRAFIE

Charidotis mrazi Spaeth, 1936

Charidotis mrazi Spaeth, 1936