Starověký Přední východ

Sbírka Předního východu schraňuje osobní dokumentaci Bedřicha Hrozného – fotografie, diapozitivy, deníky se záznamy – z jeho výkopů v Kültepe (Turecko), Tell Erfádu a Šech Sa’adu (Sýrie). Tento archiv (vzhledem k tomu, že nálezy byly začleněny do Muzea anatolských civilizací v Ankaře či do Národních muzeí v Damašku a v Aleppu, vlastní sběry přivezené do Prahy pak rozděleny mezi Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a Národní galerii v Praze) poskytuje jedinečný a nejúplnější přehled o zatím jediných českých archeologických výzkumech na Předním východě. Doplňuje jej malá kolekce tabulek z dědictví J. Petraše, architekta na Hrozného výkopech a průvodce na cestách Orientem.

Sbírka dále obsahuje soubory kamenné industrie, keramické nádoby, pečetní válečky a razítka, amulety, plastiky, pohřební stély, ozdoby, klínopisné tabulky a kolíky, kosmetické náčiní z Malé Asie, Sýrie, Palestiny, Mezopotámie a Íránu.

Starověký Egypt

Počátky sběratelství egyptských starožitností v českých zemích sahají až do období renesance. K jeho zásadnímu rozvoji došlo po Napoleonově výpravě do Egypta, kdy české země podobně jako jiné evropské země zachvátila egyptománie. Řada cestovatelů z českých zemí – ať už mluvili česky nebo německy – se v 19. a na počátku 20. století vypravila do Egypta a coby suvenýry z cest si přivezla řadu starožitností. Výjimečně si dovezli dokonce celé mumie.

V roce 1818 se v Praze konala první egyptologická výstava. Řada vystavovaných předmětů se následně dostala do Vlasteneckého muzea v Čechách (pozdějšího Muzea království českého a konečně Národního muzea). Mezi nejvýznamnějšími dary, které se v průběhu času dostaly do Muzea království českého, je třeba zmínit sbírku Františka Colloredo-Mansfelda, nebo několik darů prvního československého velvyslance v Egyptě, Cyrila Duška a jeho manželky.

V roce 1937 získalo Národní muzeum prostřednictvím egyptologa Jaroslava Černého dar od Francouzského orientálního institutu v Káhiře. Francouzský ústav věnoval muzeu výběr z předmětů nalezených v Dér el-Medíně, vesnici královských řemeslníků odpovědných za stavbu hrobů v nedalekém Údolí králů (období Nové říše; asi 1543–1069 př.n.l.). Péčí Jaroslava Černého byla tato sbírka posléze doplněna významným souborem hieratických ostrak. Přibližně ve stejné době muzeum obdaroval také zakladatel československé egyptologie, František Lexa, a německý egyptolog, který nějaký čas působil v Praze, Ludwig Keimer.

V poválečném období se egyptologické sbírky rozvíjely především díky výzkumům Československého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Egyptě, ale také centralizací sbírek z regionálních institucí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
V 60. letech se Československý egyptologický ústav pod vedením Zbyňka Žáby zapojil do akce UNESCO na záchranu památek Dolní Núbie. Ústav do Núbie vypravil mezi lety 1961 a 1965 pět expedic. Podíl z nálezů (lokality Táfa, Kertási, Wádí Kitna, Kalábša Jih, Naga el-Fáriq, Naga el-Girgáwí) byl po převozu do Prahy uložen v Náprstkově muzeu.

V důsledku núbijské akce bylo v Náprstkově muzeu zřízeno samostatné oddělení (dnes sbírka) pravěku a starověku Předního východu a Afriky, kam byly shromážděny všechny staroegyptské předměty z různých oddělení Národního muzea.

Souběžně s pracemi v Núbii zahájil egyptologický ústav také výzkumy na pyramidových polích u Abúsíru. Ve sbírkových fondech muzea jsou zastoupeny nálezy z mastaby vezíra Ptahšepsese, pyramidových komplexů královny Chentkaus II. a krále Raneferefa a pohřebiště rodiny krále Džedkarea Isesiho (Stará říše, asi 2700–2150 př. n. l.).