Přihlásit se
Studie objasňuje, jak se dostávala pozůstalost po českém hudebním vědci, skladateli, organizátorovi, sbormistrovi, dirigentovi a skautském činovníkovi Jarmilu Burghauserovi (1921–1997) do Národního muzea – Muzea Antonína Dvořáka (NM–MAD). Zde zůstává uložena a bude nyní odborně zpracována ve svém celku a následně zpřístupněna žadatelům. Přicházela do muzea po etapách v rozmezí let 1998 až 2024. Bylo tomu tak na základě autorovy poslední vůle (hudební knihovna) a darem jeho dědičky – dlouholeté partnerky Jarmily Hněvsové (autografy a tisky jeho skladeb, rukopisy jeho knih a různých studií a článků i velký soubor fotografií a nahrávek, rodinných dokumentů). Další materiály přišly do muzea koupí (ikonografie od Hugo Boettingera a Zdenky Burghauserové) a konečně zbytek různorodých materiálů z domu Jarmily Hněvsové se po její smrti dostal do Společnosti Antonína Dvořáka, která tyto věnovala NM–MAD roku 2024. Na základě této obsažné pozůstalosti získáváme informace o širokých aktivitách Jarmila Burghausera jako pod drobnohledem. Doklady zde uchované jsou svědectvím doby, jež se na Burghauserově životním běhu a činnosti podepsala četnými zvraty, kterým musel často náročně čelit. Pozůstalost je tak cenným zdrojem k poznávání jeho života a tvorby, ale i doby, v níž tato významná osobnost naší kultury, ovšem s mezinárodním přesahem, žila a tvořila.
Kompletní článek
