Tapiserie ve službách státu

Jedním z úkolů Národního muzea je dokumentace prostor, které jsou spojeny s veřejným životem na území českých zemí. Příslušnost k církvi, spolku či státu byla velmi často prezentována různými typy textilií, které měly ceremoniální, rituální, estetickou, ale například i propagandistickou hodnotu. Proto se ve sbírce Národního muzea nachází celá řada textilií, které jsou spojeny s církevním životem (třeboňské antependium), se spolkovým životem (prapory cechů a spolků), s politickými stranami (prapory politických stran) atd.

Ve sbírce Národního muzea jsou i textilie, které byly součástí prostor spojených s oficiální reprezentací státu. Jejich funkce byla rozdílná. Některé z nich měly reprezentativní a státotvornou funkci (textilie z Poslanecké sněmovny a Senátu Národního shromáždění v období 1. ČSR a z Národního památníku na Vítkově). Některé z nich pak tvořily jejich uměleckou výzdobu a dokazovaly vysokou úroveň řemeslné a umělecké výroby na území českých zemí a Československa. Mezi ně patří například textilie z budovy Federálního shromáždění.

Česká republika nepatří k historickým tradičním výrobcům gobelínů. Na našem území zřejmě vznikaly od středověku jen nástěnné vyšívané tapiserie. Gobelíny se tedy do Čech dovážely převážně z Francie, Flander a Německa. Gobelíny byly například součástí sbírek císaře Rudolfa II. První gobelínová manufaktura na našem území byla založena v roce 1895 Rudolfem Schlattauerem. Valašské Meziříčí je od té doby tradičním výrobcem tapiserií tkaných gobelínovou technikou. Druhá gobelínová manufaktura byla založena v roce 1910 v Jindřichově Hradci výtvarnicí Marií Teinitzerovou, spoluzakladatelkou Artělu. Právě zde vznikaly v době první republiky důležité státní zakázky. Návrhy gobelínů připravovali významní čeští umělci své doby.

Na výstavě v západní dvoraně Historické budovy Národního muzea jsou k vidění tapisérie dle návrhů např. Františka Kysely, Karla Svolinského, Antonína Kybala, Cyrila Boudy či Věry Drnkové-Zářecké.