České muzeum hudby se soustředilo na základní péči o sbírku a její rozšiřování, na další metody její prezentace a využití.

Pro základní cíl, kterým je rozšířit prostory muzea pro moderní metody prezentace, je potřebné uložení části sbírek v plánované dostavbě depozitáře v Litoměřicích. Příprava investičního záměru se soustředila na zajištění odpovídajícího klimatického uložení citlivých sbírek a rozšíření digitalizační kapacity. Že je o moderní formy prezentace s interaktivními prvky a zaměřením na všechny věkové kategorie návštěvníků velký zájem, osvědčil i ohlas výstavy Hudební zvěřinec. A to jak u odborníků např. v rámci vědeckých konferencí, na jejichž pořádání se České muzeum hudby podílelo, tak i u četných návštěvníků, především rodin s dětmi.

Pokračovala činnost Metodického centra dokumentace, konzervace a restaurování hudebních nástrojů, které je v této dříve opomíjené oblasti pracovištěm celorepublikového významu. Výsledky činnosti centra byly mezi zainteresovanými správci sbírek oceňovány. Restaurátoři muzea restaurovali, konzervovali a očistili řadu sbírkových předmětů.

Přes omezené finanční možnosti se podařilo rozšířit sbírku o významné dokumenty hudební historie. Zde je významným podílem vlastní sběr a práce s dárci. Získané akvizice nejsou jen ojedinělými předměty, ale především poskytují další informace o vývoji hudební kultury na našem území a integrálně doplňují výpovědní hodnotu stávajících fondů.

Do stávajícího depozitáře v Litoměřicích byla přestěhována řada sbírek všech oddělení. Byly zároveň setříděny, přebaleny a vhodněji uloženy. Digitalizované sbírky byly doplňovány o potřebná metadata a v rámci muzea i projektů vědy a výzkumu zpřístupňovány v rámci e-Sbírek, projektu Kramerius nebo ve specializovaných databázích, jakou je např. Antonín Dvořák https://antonindvorak.nm.cz/ pro korespondenci tohoto skladatele nebo stránky věnované sbírce Kevorka Marouchiana. Probíhaly i přípravné a metodické práce na rozšíření 3D digitalizace hudebních nástrojů.

Akviziční činnost

Z příspěvku Hlávkovy nadace jsme zakoupili památník Marie Wachsmannové dokumentující život pražského hudebního salonu, soubor dosud neznámých dopisů pěvkyně Emy Destinnové z let 1918–1920 a dva cenné hudební nástroje (housle Hellmer a basklarinet Heckel). Atypický pětiřadý xylofon vyrobený a patentovaný pro Boženu Kubicovu je ukázkou experimentálního vývoje nástrojů a oceňujeme tento cenný dar. Jako dědictví dostalo muzeum pozůstalost po cembalistce Zuzaně Růžičkové a Viktoru Kalabisovi. 


Pětiřadý xylofon. Dar Boženy Kubicové, která s ním celoživotně vystupovala pod uměleckým jménem Bena Havlů. Jedná se o pětiřadý xylofon, postavený na její přání se zvětšeným rozsahem, aby pro něj mohla adaptovat skladby určené původně pro jiné nástroje s větším rozsahem. Na tento pětiřadý xylofon má též přihlášený průmyslový vzor (tzv. „malý patent“). Paní Kubicová natočila na xylofon řadu nahrávek a procestovala s ním velkou část světa

 
Housle, Johann Georg Hellmer, Praha 1767. Dar. Housle významného pražského houslaře a představitele světově proslulé Pražské houslařské školy

 
Basklarinet, Heckel, Biebrich. Koupě. Jedná se o nástroj významného německého výrobce, který se mimo jiné proslavil vývojem mechaniky pro dřevěné dechové nástroje, jež se na fagotech dodnes považuje za standard

 
Památník Marie Wachsmannové – 45 záznamů hudebních osobností zejména z přelomu 19. a 20. století, dále pak dopisy od Josefa Suka, Hanuše Wihana, Oskara Nedbala, vizitka Emy Destinnové, koupě. Významný doklad fungování pražského hudebního salonu manželů Wachsmannových na Ferdinandově třídě, oba byli dobrými a zapálenými hudebníky a hosty u nich byli čeští i světoví umělci, kteří do Prahy zavítali

 
 
Soubor korespondence Emy Destinnové Madyldě Kunstovné a 3 fotografie Emy Destinnové, koupě. Jedná se soubor dopisů a pohlednic Emy Destinnové adresovaných Matyldě Kunstovné (1858–1921) v letech 1918–1920 o jejích uměleckých cestách do Ameriky a zejména o kontaktech a o dalším nezdařeném partnerskému vztahu s Mariem Romanem Kunstovným. Vztah k jeho matce Matyldě Kunstovné musel být velmi intenzivní. V souboru se nachází 3 fotografie, 4 pohlednice a 8 dopisů

Preventivní ochrana a ošetření sbírek

Restaurování prováděly obě dílny muzea. Hudební nástroje vyžadují dlouhodobější projekty, u papírových sbírek pak hudebniny představují pro jeden sbírkový předmět celý konvolut jednotlivých folií. Díky financování DKRVO se podařilo restaurovat dva svazky historických hudebnin a dva obrazy Huga Boettingera v Památníku Josefa Suka. Přebalování a základní čištění je součástí soustavné práce se sbírkami. Součástí digitalizační linky pro historické zvukové dokumenty bylo kvalifikované čištění nosičů.

  
E 1046: Housle Camilli Camilli, Mantova 1734, průběh celkového restaurování

 
E 1563: Cembalo Gaveau, Paris 1923, průběh restaurování

 
E 1567: Kladívkový klavír J Dohhal, Vídeň ca 1793–1818, restaurování mechaniky

 
 
H-IV D 67: Egon Caesar Conte, Beethoven Anekdoten, Berlín, Vídeň 1943, stav před restaurováním knihy vážně
poškozené při provodních roku 2002 a po něm

 

   
  
Desky s jednotlivým sešity časopisu Völkische Musikerziehung, 1934–1935,
průběh a výsledek restaurování časopisu vážně poškozeného při povodních roku 2002 

               

Scénické návrhy Františka Kysely, kresba tužkou na pauzovacím papíru, průběh restaurování

 

  
 
a/ Litanye Lauretanea in B  
b/ Graduale pasX: „Pastoušk“ in F dur, Taschke, polovina 19. století,
průběh a výsledek restaurování konvolutu hudebnin
poškozených v minulosti vlhkostí a plísněmi

Odborná správa sbírek

Katalogizace sbírek probíhala s výjimkou hudebních nástrojů v systému VERBIS. Vedle nového zpracování probíhá soustavná rekatalogizace, a to i díky podpoře z projektů VISK. Všechny záznamy jsou ihned online na stránkách muzea a zařazovány do souborného katalogu. Muzeum je aktivním přispěvatelem do Národních autorit ČR. Ve všech podsbírkách probíhalo postupné stěhování sbírek do Centrálního depozitáře v Litoměřicích. Byl dokončen dvacetiletý cyklus inventarizace sbírek a stanoven plán nápravných opatření. 

Dokumentace sbírek

Sbírkové předměty byly dokumentovány formou digitálních záznamů, a to obrazových i zvukových. Vlastní digitalizační pracoviště pracovala soustavně na 2D obrazové digitalizaci na skenerech i fotografováním v rámci projektů NAKI a DKRVO, stejně jako digitalizační linka pro zvukové dokumenty. Část byla zpřístupněna v odborných databázích.  Kapacita digitalizace byla značně vytížena požadavky badatelského provozu a prezentace, což omezovalo postup plánu soustavné digitalizace sbírek převážených mimo Prahu.