Drahokamy západní Austrálie

Expedice do západní Austrálie vznikla ve spolupráci Davida Franka (CZ) s Markem Hanlonem (AU). Oba jsou amatérští entomologové a experti na krascovité brouky (čeleď Buprestidae). Krascům se anglicky říká Jewel beetles, jak už napovídá český název článku. A právě kolega Frank čile spolupracuje s entomologickým oddělením Národního muzea již delší dobu a přímo se mnou řeší molekulární zpracování krasců, které studuje. Kolega Hanlon naopak úzce spolupracuje s Western Australian Museum v Perthu a díky tomu, že se zajímá o identické skupiny krasců, které žijí i v Austrálii, nás pozval na expedici. Připojil se také další amatérský entomolog František Hošek (CZ), který se věnuje především denním motýlům.

Vzhledem k cílovým skupinám krasců, které jsme chtěli nasbírat v Austrálii a jsou stěžejní pro náš projekt, jsme naplánovali expedici na vrcholné léto. Pouze v tomto horkém období se vyskytují studované druhy. Pohybovali jsme se tedy po rozpálených oblastech západní Austrálie, kdy denní teploty běžně přesahovaly 40 °C, a naopak noční teploty neklesly pod 30 °C.

Zmíněnými vybranými skupinami krasců byli zástupci subtribu Chalcophorina, do kterého patří i náš největší v Česku žijící krasec měďák (Chalcophora mariana). Centrum diverzity této skupiny však leží v orientální a australské oblasti. Právě v Austrálii se vyskytují i endemické rody Chalcophorotaenia a Pseudotaenia, cílové skupiny naší expedice.

V rámci sběrů jsme měli k dispozici terénní vůz z půjčovny, jelikož bylo zapotřebí vydat se i do odlehlejších lokalit, kam nevedou zpevněné silnice. Během 16 dní jsme ujeli přibližně 6500 km a procestovali větší část západní Austrálie. Navštívili jsme různé typy australské buše, od nízké křovinné, po různě vzrostlé až po spíše lesní biotopy, kde stromy dorůstají výšky i 10-15 metrů. Hmyz jsme sbírali také na vyschlých slaných jezerech, kamenných monolitech či v pobřežní vegetaci na plážích Indického oceánu.

Sběr probíhal ručně s využitím sítěk a sklepávadel, nebo i za pomoci rýčů, lopatek či kuchyňských sít. Zároveň jsme lovili noční hmyz při tzv. nočním svícení nebo s pomocí automatických UV lapačů.

Během expedice jsme nasbírali cirka 3000 kusů hmyzu, což je na standardní expedice spíše nízké číslo. Je však nutné podotknout, že jsme Austrálii cíleně navštívili v horkém létě kvůli aktivitě výše uvedených krasců, což ale naopak vyústí v celkově nižší diverzitu hmyzu v daném momentu. Krajina je už vyprahlá a spousta druhů bezobratlých se již nedá potkat.

Podařilo se nám získat téměř všechny zástupce krasců, které potřebujeme pro naše studie a už teď víme, že je tam hned několik nových, dosud nepopsaných druhů. Dále jsme se zaměřili i na zlatohlávkovité brouky, kde se podařilo nasbírat sérii taxonů, které zcela chybí ve sbírkách entomologického oddělení včetně zlatohlávka Granduaustralis boomerang. Tento rod i druh byl popsán teprve v roce 2013 a od té doby bývá chytán pouze sporadicky. Dále jsme odchytili i nový druh rodu Trichaulax, který bude popsán ve spolupráci s australskými kolegy.

Nasbíraní krasci budou zpracováni jak morfologicky (práce kolegy Franka), tak molekulárně (moje práce). Výsledky budou následně publikovány v mezinárodních impaktovaných žurnálech.

V rámci návštěvy muzea v Perthu byl studován i tamní materiál. Zároveň jsme vypůjčili materiál nového druhu a pravděpodobně i nového rodu štítonoše (mandelinkovitý brouk), který popíše kolega Lukáš Sekerka z našeho oddělení. Zajímavostí je, že nový taxon objevil v rámci průzkumu aplikace iNaturalist. Následně pak poprosil Marka Hanlona, jestli by se nepodíval na danou lokalitu a brouka nezkusil chytit. Akce se podařila, a tudíž se materiál postupně dostal do jeho rukou ke zpracování.

Celkově byla expedice velmi zdařilá. Předběžná data ukazují zajímavé výsledky včetně několika dosud nepopsaných druhů brouků. Většina studovaných rodů má však své zastoupení i ve východní části Austrálie. Aby budoucí revize těchto skupin byly ucelené, je potřeba prosbírat i australská území Queenslandu a Nového Jižního Walesu.

Autor: Dominik Vondráček