Dvakrát v Kamerunu: za hmyzem rovníkové Afriky

V posledních letech jsme měli možnost hned dvakrát vyrazit do Kamerunu, země ležící v srdci rovníkové Afriky, která patří k biologicky nejbohatším oblastem světa. Poprvé cestoval v roce 2024 Tomáš Hovorka sám, loni jsme už vyrazili společně s Danem Bendou, a v obou případech jsme se zaměřili na studium hmyzu, především blanokřídlých (Hymenoptera). Kamerun bývá označován jako „Afrika v malém“, protože na relativně malé ploše nabízí neobyčejnou pestrost prostředí – od suchých polopouští a savan na severu přes vysokohorské planiny a mlžné horské lesy až po prastarý a dosud poměrně zachovalý deštný les konžské pánve na jihu. Právě tato rozmanitost dělá z Kamerunu jednu z nejcennějších zemí kontinentu a důvod, proč jsme si ho pro naše expedice vybrali. Na rozdíl od Geralda Durrella jsme sice nelovili opice, papoušky ani jinou zvěř do zoo, ale vydali se po stopách hmyzích parazitů a vzniku sociality u včel a dalších blanokřídlých.

Kamerun je země s pozoruhodným jménem i příběhem. Když sem v roce 1472 dopluli portugalští mořeplavci vedení Fernandem Pó, našli v řece Wouri tolik krevet, že ji nazvali „Rio dos Camarões“ – řeka krevet. Odtud se postupně odvinul název celé země. Krevetami, které tehdy tak hojně pozorovali, byl druh Lepidophthalmus turneranus (White, 1861). Kamerun má rozlohu 475 tisíc km² a žije v něm přibližně 24 milionů obyvatel. Hlavním městem je Yaoundé a největším a nejrušnějším městem je přístavní Douala. Dominantou země je činná sopka Mount Cameroon, která se tyčí do výšky 4 095 m n. m. a patří k nejvyšším horám západní Afriky. Už více než čtyři desetiletí zemi vede prezident Paul Biya, který letos oslavil 92. narozeniny a patří k nejdéle vládnoucím státníkům světa. Koloniální minulost byla pestrá, od německé správy přes rozdělení mezi Francii a Británii až k nezávislosti roku 1960–1961. Z této historie pramení i dnešní jazyková pestrost: většina obyvatel mluví francouzsky, menšina anglicky, což bohužel vyústilo v posledních letech v ozbrojený konflikt na západě země. Přesto Kamerun zůstává zemí s bohatou kulturou a ohromující přírodou, která láká cestovatele i vědce z celého světa.

Naše loňská expedice začala příletem do hlavního města Yaoundé, kde jsme strávili pouze jednu noc kvůli směně peněz (platí se zde středoafrickým frankem) a nákupu zásob. Druhý den ráno jsme zamířili do naší hlavní základny, malé vesnice Ebogo asi 100 km jižně od metropole (Obr. 1). Ubytování jsme měli netradiční, ve stanech postavených přímo v obývacím pokoji pana Bonifáce, jehož dům slouží už léta jako zázemí českých expedic, především týmů z České zemědělské univerzity (Obr. 2). Ty zde studovaly termity i využívání nejrůznějších planých druhů rostlin místními lidmi. Dům se proto oficiálně nazývá Muzeum termitů, ale dnes představuje spíše živoucí ukázku života termitů a jejich využívání stavby než původní stálou expozici. Vesnice Ebogo leží na řece Nyong (Obr. 3), v okolí se střídají políčka místních obyvatel s fragmenty lesa a dochoval se tu i kus primárního nížinného deštného lesa, který byl jedním z hlavních cílů (Obr. 4). Díky kombinaci lesa a otevřených stanovišť je tato oblast ideální pro všestranný výzkum (nejen) hmyzí fauny. Naším hlavním úkolem bylo postavit 12 Malaiseho pastí (Obr. 5), které zůstanou na místě celý rok a budou pasivně chytat hmyz. Fungují tak, že letící hmyz narazí do síťové stěny, instinktivně stoupá vzhůru za světlem, a nakonec skončí v rukávu se sběrnou nádobkou s konzervačním roztokem (Obr. 6). Tento typ pastí je ideální pro studium drobných parazitických vosiček (nejen) čeledi Braconidae (lumčíkovití), jejichž systematikou se dlouhodobě zabývá Tomáš Hovorka. Dohodli jsme se také s místním průvodcem Ferdinandem, že bude pasti pravidelně kontrolovat a vybírat. Dan Benda se soustředil na výzkum primitivně eusociálních žahadlových blanokřídlých (včely a kutilky), jejichž způsob života je v této části světa zatím téměř neprozkoumaný. Cestoval s námi také kolega Kamil Holý z Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu (dříve VÚRV), který se specializuje na čeleď Ichneumonidae (lumkovití).

Kromě Eboga jsme podnikli i dvoudenní výpravu do oblasti kolem města Djoum, asi 300 km jihovýchodně od Yaoundé, poblíž hranic s Gabonem a Konžskou republikou. Zde se rozkládá rozsáhlý, člověkem dosud málo dotčený deštný les konžské pánve. Měli jsme jedinečnou možnost prosekávat se hustým porostem a sbírat zcela unikátní materiál na místech, kam možná ještě lidská noha nevkročila (Obr. 7 a 8). Vedle sběru hmyzu jsme si pravidelně přivstávali ještě před začátkem denních terénních prací a věnovali čas pozorování místního ptactva. Také večer, před západem slunce, jsme chodili sledovat ptáky a po setmění jsme lákali noční hmyz na světlo umístěné na plátně (Obr. 9). Tím se nám odhalila neuvěřitelná bohatost hmyzí fauny, zejména nočních motýlů, jejichž tvary a barvy byly skutečně ohromující (Obr. 10). Místní avifauna i entomofauna se tak ukázaly jako mimořádně pestré a působivé (Obr. 11). 
Při expedici v roce 2024 jsme kromě Eboga navštívili také okolí vesnice Kiiki na severu Kamerunu, kde se rozkládají vlhké savany a přechodná zóna mezi lesem a savanou. Podmínky zde však byly obtížnější, místní obyvatelé nebyli příliš přátelští a pohyb v krajině byl omezený, proto jsme se rozhodli další výzkum soustředit především do Eboga, které je bezpečnější a pro naše účely vhodnější.

Z obou expedic do Kamerunu jsme přivezli velké množství entomologického materiálu, který celé naše oddělení postupně zpracovává. Už první sbírka Tomáše obsahovala několik druhů parazitických vosiček rodu Diolcogaster Ashmead, 1900 (Braconidae: Microgastrinae) z Eboga, které se ukázaly být pro vědu nové a jejichž popis nyní Tomáš ve spolupráci s kolegou z Kanady dokončuje. Loni se podařilo získat další nové druhy, takže práce na jejich zpracování a popsání máme na mnoho let dopředu. Vosičky rodu Diolcogaster, stejně jako naprostá většina ostatních zástupců čeledi Braconidae, patří mezi parazitoidy. Parazitoid je v případě hmyzu druh, jehož larva se vyvíjí na těle nebo uvnitř jiného druhu hmyzu a na konci svého vývoje hostitele až na výjimky zabíjí. V tomto případě se jedná o parazitoidy housenek motýlů.

Dva nově popisované druhy rodu Diolcogaster z Eboga vykazují zcela výjimečné morfologické přizpůsobení, které pravděpodobně souvisí s životem uvnitř stonků rostlin (Obr. 12). Vosičky mají zploštělou, klínovitou hlavu a krátká tykadla uložená v drážkách, takže nepřečnívají z profilu těla. Celý trup je zploštělý a kompaktní, což jim umožňuje pohybovat se v úzkých dutinách. Mohutné a zploštělé zadní kyčle a stehna pravděpodobně poskytují mechanickou sílu potřebnou k posunu uvnitř stonku, zatímco schopnost hlavy přiléhat těsně k hrudi zlepšuje aerodynamiku těla v úzkém prostoru. Tato kombinace znaků silně naznačuje, že jde o parazitoidy housenek motýlů žijících skrytě uvnitř rostlin. Podobné adaptace byly popsány i u několika druhů rodu Venanides Mason, 1981 autory Fernández-Triana & van Achterberg (2017), což podporuje hypotézu, že oba rody obsazují obdobnou ekologickou niku. Tyto vosičky lze bez nadsázky označit za „Transformery“ hmyzí říše – dokážou složit nohy i tykadla do speciálních drážek na těle a mění se tak v kompaktní útvar, který projede stonkem podobně jako souprava metra v tunelu.

Ze vzorků pocházejících z roku 2024 se navíc podařilo získat i celou řadu zajímavých žahadlových blanokřídlých, což přivedlo Dana k tomu, aby se k druhé expedici připojil a navázal svou částí výzkumu, která přispěje k celkovému poznání fauny blanokřídlého hmyzu v Kamerunu. Ukázalo se totiž, že ve vzorcích často nápadně dominovaly včely z rodů Allodape Lepeletier & Serville, 1825, Braunsapis Michener, 1969 a Ceratina Latreille, 1802. Tyto včely hnízdí v dutých stoncích a větvích, které si sami vykusují ostrými kusadly a vytvořená hnízda obývají maximálně menší desítky jedinců (Obr. 13). Na rozdíl od včel hnízdících v zemi lze jejich hnízda snadno dohledat a analyzovat. Velmi často se u nich vyskytuje takzvaná fakultativní eusocialita, kdy část jedinců daného druhu hnízdí samotářsky a část společensky. Vědci studující sociální hmyz se ale obvykle zaměřují na druhy, které vytváří velké společenství, na mravence, termity, nebo včelu medonosnou. Pokud ovšem chceme objasnit, jak to celé vzniklo, nemůžeme studovat živočichy, kteří mají velká komplexní společenství a jejichž členové nemají možnost volby, zda budou žít jako královna či dělnice. Musíme se naopak zaměřit právě na ty druhy, u kterých potkáme sociální i samotářská hnízda v jedné populaci a kde se každý jedinec může rozhodnout, zda se bude množit, pomáhat, nebo své hnízdo opustí a založí si vlastní. Výzkum hnízdní biologie primitivně sociálních druhů blanokřídlých je již řadu let součástí projektu ve spolupráci s kolegou Michaelem Mikátem z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a v loňském roce byl také podpořený prestižním univerzitním grantovým programem PRIMUS. Během druhé kamerunské výpravy se podařilo nasbírat a analyzovat stovky hnízd zhruba deseti druhů včel především z rodů Ceratina, Braunsapis a Allodape. Jedinci z jednotlivých hnízd budou v laboratoři podrobeni analýze příbuznosti pomocí genetických metod. Výzkum hnízdní biologie co nejširšího spektra primitivně společenských druhů tak přispěje k osvětlení fenoménu vzdání se vlastní reprodukce a jak doufáme, následně umožní lépe pochopit vznik hmyzí sociality obecně.

Kamerunské expedice nám nepřinesly jen nezapomenutelné zážitky a dobrodružství v deštném lese, ale především obrovské množství nového entomologického materiálu (Obr. 14), který obohacuje sbírky Národního muzea a posouvá naše poznání africké fauny blanokřídlého hmyzu. Nově popsané druhy parazitických vosiček z Eboga ukazují, jak pestrý a stále málo prozkoumaný je tento svět, a zároveň přinášejí zajímavé poznatky o přizpůsobení hmyzu k životu ve skrytém prostředí. Významná je také práce na výzkumu sociality žahadlových blanokřídlých, která je v této oblasti světa téměř neprobádaná. Věříme, že výsledky našich studií přispějí nejen k základnímu poznání tropické biodiverzity, ale v budoucnu mohou najít uplatnění i v praktickém výzkumu, například v biologické ochraně rostlin. Srdečně děkujeme našemu průvodci a spolupracovníkovi Ferdinandovi Luc Zambo Onanovi za neocenitelnou pomoc při zajištění hladkého průběhu expedice a také interním grantům Národního muzea, které nám umožnily tuto cestu uskutečnit. 

FERNÁNDEZ-TRIANA, J., & VAN ACHTERBERG, C. (2017). Order Hymenoptera, family Braconidae Subfamily Microgastrinae from the Arabian Peninsula. Arthropod fauna of the UAE 6: 275–321.