Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur

Návštěvní řád Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur

Provozní a návštěvní řád nádvoří Náprstkova muzea

Podrobnější informace k přístupnosti objektu dle mapování POV

Historie budovy

Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur tvoří dnes dvě budovy: jednopatrový dům U Halánků s dlouhou a pestrou historií a třípatrová výstavní budova, která získala svou podobu na přelomu 19. a 20. století. Dům U Halánků vznikl propojením tří gotických domů, které v 16. století nechal Václav Krocín z Drahobejle přestavět do dnešní podoby měšťanského domu. Nese jméno po Janu Halánkovi, jež se stal jeho majitelem v roce 1676. Od 15. století bylo s domem spojeno právo várečné a od 18. století i vinopalnické. Majitelé zde tedy vařili pivo a vyráběli kořalku. V roce 1826 dům i s živností koupili manželé Fingerhutovi a přestěhovali se sem i s dětmi.

Vojta Náprstek, vlastním jménem Adalbert Fingerhut, byl slavným pražským mecenášem, filantropem, vlastencem, zakladatelem muzea a také politikem. V roce 1848 odešel do Spojených obcí amerických, usadil se ve městě Milwaukee a zajímal se o sociální problémy Indiánů, černých otroků i nových přistěhovalců. V roce 1858 se vrátil do Prahy s přesvědčením, že nabyté zkušenosti využije pro blaho českého národa.

Prvním počinem se stala veřejná knihovna, kterou otevřel v domě, kde jeho matka provozovala výnosný pivovar a vinopalnu. Knihovnu budoval nejen jako půjčovnu knih, ale jako centrum, kde se lidé setkávají, diskutují a plánují. Postupně se z něho stal politický salón, který navštěvovali politici (F. Palacký), literáti (J. Neruda, J. V. Sládek, B. Němcová), vědci (J. E. Purkyně, T. G. Masaryk) i známí umělci (A. Dvořák). Založen zde byl také první ženský spolek – Americký klub dam. Vzešla odtud i cesta na světovou výstavu do Londýna v roce 1862, která inspirovala české vlastence spolu s Náprstkem k založení Českého průmyslového muzea v Praze.

Nakonec otevřel muzeum sám s pomocí matčina štědrého odkazu až v roce 1874. Shromažďoval zde předměty doslova z celého světa a byl mecenášem mnoha cestovatelů (E. Holub, J. Kořenský). Četné cestovatelské dary z mimoevropských oblastí činily z muzea vyhledávanou instituci a nakonec tyto předměty převážily nad technickými a z průmyslového muzea se tak stalo etnografické. Roku 1932 bylo muzeum zestátněno a dohled nad ním převzalo Národní muzeum a od 1. ledna 1943 k němu bylo natrvalo připojeno.