Muzeum Antonína Dvořáka tvoří součást Českého muzea hudby, které náleží do celku Národního muzea. Od svého vzniku v roce 1932 sídlí v Praze, v barokním letohrádku zvaném Amerika, významné stavbě architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera z počátku 18. století.

Monograficky orientovaná instituce vyvíjí všestrannou propagační a dokumentační činnost s převládajícím důrazem na osobnost skladatele Antonína Dvořáka (1841–1904). Těžištěm je soustřeďování, péče a zpřístupňování dokumentů k Dvořákovu životu a dílu. Jedná se zejména o notové autografy, korespondenci i další listinné materiály, výtvarná díla a dobové fotografie, programy, plakáty, předměty osobní potřeby atd.

Muzeum disponuje především unikátním souborem skladatelových notových rukopisů a korespondence. Dále uchovává podstatnou část Dvořákova notového archivu a knihovny. Bohatý fond tiskové dokumentace dokládá nejen skladatelovy dobové úspěchy, ale svědčí také o neustále vzrůstající popularitě jeho díla až do současnosti. Významný sbírkový celek představují též rozsáhlé pozůstalosti předních dvořákovských badatelů Otakara šourka a Jarmila Burghausera.

V polovině 80. let byl sestaven vědecký tým z odborných pracovníků Muzea české hudby a členů Československé akademie věd pod vedením Milana Kuny ve složení Milan Kuna, Ludmila Bradová, Antonín Čubr, Markéta Hallová, Miroslav Nový a Jitka Slavíková. V letech 1987–2004 připravil tento tým desetisvazkové dílo, které zveřejnilo dochovanou dvořákovskou korespondenci a dokumenty pod názvem Antonín Dvořák – korespondence a dokumenty (Editio Supraphon/Editio Bärenreiter Praha).

V 90. letech za vedení Markéty Hallové (1990–1997) byla zintenzivněna spolupráce se Společností Antonína Dvořáka a britskou společností The Dvořák Society, která napomohla muzeu ke zrealizování myšlenky vzniku vědeckého centra s tzv. mezinárodní dvořákovskou databankou. Plány tohoto dokumentačního centra však nebyly dokončeny. /V roce 2004 se Národní muzeum spolupodílelo na vydání faksimile Dvořákovy autografní partitury Symfonie č. 9 e moll, op. 95 „Z Nového světa“ (Thomas Music Publishing Prague; komentář Jarmil Burghauser, Milan Kuna a Markéta Hallová).

V roce 2016 byla edičně zpracována a pod názvem Nejraději mne tituloval indiánem. Americké vzpomínky na Antonína Dvořáka (v anglické verzi Three Years With the Maestro. An American remembers Antonín Dvořák) vydána korespondence Otakara Šourka s Dvořákovým přítelem a asistentem během skladatelova pobytu v Americe, Josefem Janem Kovaříkem (autorky Kateřina Nová a Veronika Vejvodová).

V současné době je výzkum pracovníků Muzea Antonína Dvořáka zaměřen na recepci skladatelova díla, prameny k Dvořákovým pozdním operám a písňové tvorbě (ve spolupráci s nakladatelstvím Bärenreiter Praha jsou vydávány nové edice písní), dále na memorabilie, ikonografii a nejstarší nahrávky skladatelových děl.

Muzeum Antonína Dvořáka bylo založeno v roce 1932 Spolkem pro postavení pomníku Mistra Antonína Dvořáka v Praze (v roce 1944 přejmenován na Společnost Antonína Dvořáka). Spolek získal pro muzeum do pronájmu od města za symbolickou jednu korunu prostory Michnova letohrádku (tzv. Vily Amerika). První expozice, umístěná v prvním patře muzea, vystavovala nábytek z Dvořákova bytu a další předměty ze skladatelovy pozůstalosti. Kvůli špatnému stavu budovy byla však expozice zpřístupňována pouze v letních měsících.

V roce 1956 přešlo muzeum do vlastnictví státu a společně s Muzeem Bedřicha Smetany pod správu Památníku národního písemnictví. Bylo konstituováno jako státní vědecko-osvětový ústav s pobočkami v Nelahozevsi (Památník Antonína Dvořáka), Křečovicích (Památník Josefa Suka), Skutči (Památník Vítězslava Nováka), pamětními síněmi ve Zlonicích, na Sychrově a v Lužanech (plánovány byly památníky na Vysoké a v Karlových Varech). Byla vytvořena vědecká rada muzea ve složení A. Sychra, J. Berkovec, M. Blažková, J. Burghauser, K. Mikysa, R. Mužíková a J. Válek. Vedením muzea byl pověřen jednatel Společnosti Antonína Dvořáka Karel Mikysa, který zahájil rekonstrukci Michnova letohrádku a v něm vytvořil novou expozici. První stálá expozice muzea byla slavnostně otevřena v Dvořákově jubilejním roce 27. 9. 1961. Ve spolupráci se společností organizovalo muzeum oslavy Dvořákova Nelahozeves a Velvary, pietní vzpomínky u hrobu Antonína Dvořáka na Vyšehradě, Josefa Suka v Křečovicích (Sukovy Křečovice) a Vítězslava Nováka na Petříně. Muzeum se také podílelo na organizaci slavností na počest Antonína Dvořáka v Turnově a Sychrově, na hudebním festivalu Dvořákův karlovarský podzim a Pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech.

V roce 1976 přešlo muzeum i se svými pobočkami jako součást nově vzniklého Muzea české hudby (v roce 2000 přejmenováno na České muzeum hudby) pod Národní muzeum jako jedno z oddělení Archivu a Knihovny Muzea české hudby.

K výročí skladatelova narození byla v roce 1991 otevřena nová stálá expozice, rozdělená na dvě části – životopisnou a skladatelskou (autorky Markéta Kabelková a Dagmar Vanišová-Štefancová). Úpravou expozice bylo také možné vytvářet v prvním patře menší příležitostné výstavky. Od roku 1992 byla zavedena nová struktura Českého muzea hudby, kterému byla přímo podřízena oddělení hudebně-historické, oddělení hudebních nástrojů, Muzeum Antonína Dvořáka a Muzeum Bedřicha Smetany.

V roce 2011 byla k 170. výročí narození skladatele v prostorách Českého muzea hudby v Karmelitské ulici realizována rozsáhlá výstava věnovaná Antonínu Dvořákovi (autorka Eva Velická). V roce 2012 prošlo muzeum částečnou rekonstrukcí, v přízemí byla vytvořena nová expozice Cesty Antonína Dvořáka a prostor prvního patra byl zjednodušen pro pravidelné koncerty a každoroční tematicky zaměřené výstavky.

Pracovníci oddělení

Kurátorka, zástupkyně vedoucí
E-mail: ivana_cirova@nm.cz Tel.: 224 923 363
Kudláček Petr, Mgr.
Kurátor
E-mail: petr_kudlacek@nm.cz Tel.: 224 923 363
Kurátorka, vedoucí oddělení
E-mail: veronika_vejvodova@nm.cz Tel.: 224 923 363