České muzeum hudby

Muzeum Antonína Dvořáka

Muzeum Antonína Dvořáka je monograficky orientované oddělení Českého muzea hudby, které soustřeďuje dokumenty k životu a dílu skladatele Antonína Dvořáka (1841–1904). Součástí muzea je stálá expozice, nacházející se v Michnově letohrádku, který postavil na počátku18. století K. I. Dientzenhofer.

Objekt Muzeum Antonína Dvořáka

Muzeum Antonína Dvořáka tvoří součást Českého muzea hudby, které náleží do celku Národního muzea. Od svého vzniku v roce 1932 sídlí v Praze, v barokním letohrádku zvaném Amerika, významné stavbě architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera z počátku 18. století.

Monograficky orientovaná instituce vyvíjí všestrannou propagační a dokumentační činnost s převládajícím důrazem na osobnost skladatele Antonína Dvořáka (1841–1904). Těžištěm je soustřeďování, péče a zpřístupňování dokumentů k Dvořákovu životu a dílu. Jedná se zejména o notové autografy, korespondenci i další listinné materiály, výtvarná díla a dobové fotografie, programy, plakáty, předměty osobní potřeby atd.

Muzeum disponuje především unikátním souborem skladatelových notových rukopisů a korespondence. Dále uchovává podstatnou část Dvořákova notového archivu a knihovny. Bohatý fond tiskové dokumentace dokládá nejen skladatelovy dobové úspěchy, ale svědčí také o neustále vzrůstající popularitě jeho díla až do současnosti. Významný sbírkový celek představují též rozsáhlé pozůstalosti předních dvořákovských badatelů Otakara Šourka a Jarmila Burghausera.

V polovině 80. let byl sestaven vědecký tým z odborných pracovníků Muzea české hudby a členů Československé akademie věd pod vedením Milana Kuny ve složení Milan Kuna, Ludmila Bradová, Antonín Čubr, Markéta Hallová, Miroslav Nový a Jitka Slavíková. V letech 1987–2004 připravil tento tým desetisvazkové dílo, které zveřejnilo dochovanou dvořákovskou korespondenci a dokumenty pod názvem Antonín Dvořák – korespondence a dokumenty (Editio Supraphon / Editio Bärenreiter Praha).

V 90. letech za vedení Markéty Hallové (1990–1997) byla zintenzivněna spolupráce se Společností Antonína Dvořáka a britskou společností The Dvořák Society, která napomohla muzeu ke zrealizování myšlenky vzniku vědeckého centra s tzv. mezinárodní dvořákovskou databankou. Plány tohoto dokumentačního centra však nebyly dokončeny.

V roce 2004 se Národní muzeum spolupodílelo na vydání faksimile Dvořákovy autografní partitury Symfonie č. 9 e moll, op. 95 „Z Nového světa“ (Thomas Music Publishing Prague; komentář Jarmil Burghauser, Milan Kuna a Markéta Hallová).

V roce 2016 byla edičně zpracována a pod názvem Nejraději mne tituloval indiánem. Americké vzpomínky na Antonína Dvořáka (v anglické verzi Three Years With the Maestro. An American remembers Antonín Dvořák) vydána korespondence Otakara Šourka s Dvořákovým přítelem a asistentem během skladatelova pobytu v Americe, Josefem Janem Kovaříkem (autorky Kateřina Nová a Veronika Vejvodová).

V současné době je výzkum pracovníků Muzea Antonína Dvořáka zaměřen na recepci skladatelova díla, prameny k Dvořákovým pozdním operám a písňové tvorbě (ve spolupráci s nakladatelstvím Bärenreiter Praha jsou vydávány nové edice písní), dále na memorabilie, ikonografii a nejstarší nahrávky skladatelových děl.

Muzeum Antonína Dvořáka bylo založeno v roce 1932 Spolkem pro postavení pomníku Mistra Antonína Dvořáka v Praze (v roce 1944 přejmenován na Společnost Antonína Dvořáka). Spolek získal pro muzeum do pronájmu od města za symbolickou jednu korunu prostory Michnova letohrádku (tzv. Vily Amerika). První expozice, umístěná v prvním patře muzea, vystavovala nábytek z Dvořákova bytu a další předměty ze skladatelovy pozůstalosti. Kvůli špatnému stavu budovy byla však expozice zpřístupňována pouze v letních měsících.

V roce 1956 přešlo muzeum do vlastnictví státu a společně s Muzeem Bedřicha Smetany pod správu Památníku národního písemnictví. Bylo konstituováno jako státní vědecko-osvětový ústav s pobočkami v Nelahozevsi (Památník Antonína Dvořáka), Křečovicích (Památník Josefa Suka), Skutči (Památník Vítězslava Nováka), pamětními síněmi ve Zlonicích, na Sychrově a v Lužanech (plánovány byly památníky na Vysoké a v Karlových Varech). Byla vytvořena vědecká rada muzea ve složení A. Sychra, J. Berkovec, M. Blažková, J. Burghauser, K. Mikysa, R. Mužíková a J. Válek. Vedením muzea byl pověřen jednatel Společnosti Antonína Dvořáka Karel Mikysa, který zahájil rekonstrukci Michnova letohrádku a v něm vytvořil novou expozici. První stálá expozice muzea byla slavnostně otevřena v Dvořákově jubilejním roce 27. 9. 1961. Ve spolupráci se společností organizovalo muzeum oslavy Dvořákova Nelahozeves a Velvary, pietní vzpomínky u hrobu Antonína Dvořáka na Vyšehradě, Josefa Suka v Křečovicích (Sukovy Křečovice) a Vítězslava Nováka na Petříně. Muzeum se také podílelo na organizaci slavností na počest Antonína Dvořáka v Turnově a Sychrově, na hudebním festivalu Dvořákův karlovarský podzim a Pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech.

V roce 1976 přešlo muzeum i se svými pobočkami jako součást nově vzniklého Muzea české hudby (v roce 2000 přejmenováno na České muzeum hudby) pod Národní muzeum jako jedno z oddělení Archivu a Knihovny Muzea české hudby.

K výročí skladatelova narození byla v roce 1991 otevřena nová stálá expozice, rozdělená na dvě části – životopisnou a skladatelskou (autorky Markéta Kabelková a Dagmar Vanišová-Štefancová). Úpravou expozice bylo také možné vytvářet v prvním patře menší příležitostné výstavky. Od roku 1992 byla zavedena nová struktura Českého muzea hudby, kterému byla přímo podřízena oddělení hudebně-historické, oddělení hudebních nástrojů, Muzeum Antonína Dvořáka a Muzeum Bedřicha Smetany.

V roce 2011 byla k 170. výročí narození skladatele v prostorách Českého muzea hudby v Karmelitské ulici realizována rozsáhlá výstava věnovaná Antonínu Dvořákovi (autorka Eva Velická). V roce 2012 prošlo muzeum částečnou rekonstrukcí, v přízemí byla vytvořena nová expozice Cesty Antonína Dvořáka a prostor prvního patra byl zjednodušen pro pravidelné koncerty a každoroční tematicky zaměřené výstavky.

Studovny a badatelny

Zobrazit další studovny a badatelny

Muzeum Antonína Dvořáka

Online katalog Muzea Antonína Dvořáka (průběžně doplňován):
Portaro – katalog knihovny (nm.cz)

  • notové rukopisy
  • notové tisky
  • ikonografie
  • nenotové rukopisy
  • tisková dokumentace
  • trojrozměrné předměty
  • audiovizuální dokumenty
  • knihovna
Inventář fondu S 76
  • notové rukopisy
  • osobní doklady
  • korespondence
Inventář fondu S 226
  • notové rukopisy
  • osobní doklady
  • korespondence
  • notové tisky – 1. vydání
  • ikonografie
  • tisková dokumentace
  • knihovna Antonína Dvořáka
  • diplomy a čestná jemnování
Online databáze korespondence skladatele Antonína Dvořáka. Umožňuje zobrazení kompletní digitalizované položky korespondence ze sbírek Národního muzea – Muzea Antonína Dvořáka.
 

Rodný dům Antonína Dvořáka v Nelahozevsi

Národní muzeum v roce 2019 předalo zpět do rukou svých majitelů, rodině Lobkowiczů, Rodný dům Antonína Dvořáka v Nelahozevsi, který od roku 1951 náležel pod správu Muzea Antonína Dvořáka v Praze. Spolu Rodným domem, tehdy Památníkem Antonína Dvořáka v Nelahozevsi, přešlo pražské muzeum v roce 1976 pod organizaci Národního muzea.

Jedním z důležitých činitelů zřízení Památníku v Nelahozevsi byla Společnost Antonína Dvořáka, která ve Dvořákově rodném domě spolupořádala první expozici a také založila tradici každoročních oslav Dvořákova Nelahozeves, které se konají dodnes.

Po odevzdání domu rodině Lobkowiczů v dubnu 2019 navázalo Národní muzeum s organizací Lobkowicz Collections spolupráci na nově vznikající expozici – koncepci, výzkumu a celkové odborné podpoře. V září 2025 byl projekt završen a proběhlo kompletní otevření nově zrekonstruovaného domu. Do nové expozice zapůjčilo Národní muzeum některé osobní předměty Antonína Dvořáka a poskytlo reprodukce dalších předmětů ze svých sbírek (osobní předměty Antonína Dvořáka a hudební nástroje ze sbírky Oddělení hudebních nástrojů).


Spolupracujeme s Lobkowiczkými sbírkami